Šílení

Krásné, takový film zlátne časem a je nutné vnímat v kontextu Švankmajerových věcí, pouhá láska k E. A. Poeovi nebo markýzovi de Sade by v tomto případě opravdu nestačila. Nádherné ukázky toho, že i herci z nejoblíbenějších mohou stát na svých piedestalech oprávněně. Dnes je půvabné i to, že některé perverzní rekvizity z tohoto filmu zdobí expozice Národní galerie. (17.10.2020)

Film výjimečný stejně jako postava jeho tvůrce - už dlouho chovám toho starého pána v nesmírně oblibě, jsa obeznámen s většinou jeho filmografie. Tento film z Švankmajerovy pozdní tvůrčí éry vykazuje všechny typické znaky mistrovy surrealistické poetiky, kterou jsem si tolik oblíbil již u jeho starších snímků - po této stránce vykazuje Švankmajerovo filmové i výtvarnické dílo pozoruhodnou kontinuitu v čase, která je i jedním z hlavních důvodů, proč je mi tolik sympatický. Švankmajer je zcela jistě umělecký velikán, staromilec a solitér, který v českých podmínkách nemá sobě rovného. Ostatně velkolepost jeho díla mě již dlouho ponouká k myšlence, že je to umělec v podstatě nedoceněný, protože jeho tvorba jde hodně mimo hlavní proud, a jeho filmy rozhodně nepatří k žádným divácky vděčným oddychovkám - naopak, jsou to díla plná jedinečné symboliky a mnoha významových rovin, která přímo vyžadují přemýšlivého a vzdělaného diváka vybaveného bezměrnou bezpředsudečností - je to s podivem, ale i v dnešní totálně mravně rozvolněné a pokleslé době působí celá řada momentů v tomto filmu velmi kontroverzně, až skandálně. To by ovšem nemělo opticky upozadit nezměrné kvality této velkolepé filmové frašky (kterou autor sám označuje jako "horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní") - osobně jsem například přesvědčený, že scény s arteterapií, černou mší v kostele či inscenací à la "Delacroix - Svoboda vede lid na barikády" jsou zcela geniální. Před začátkem filmu vystoupí samotný autor s krátkým prologem, který mi ještě před rozběhnutím filmu stihl vzít dech: ..."Umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz narcisovy tváře na hladině vody... Tématem filmu není nic menšího, než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li, dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda, a na druhé osvědčený konzervativní přístup "dohlížet a trestat". Existuje ovšem ještě třetí princip, který kombinuje a kulminuje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících. A to je blázinec, v kterém žijeme." Více zničující - a trefnější! - kritiku stávajícího světa jsem dlouho neslyšel. Mistrný a jedinečný film, který působí jako kapka živé vody v záplavě většiny idiotské současné produkce. 5 hvězd jen proto, že výše zde nejde hodnotit film, který se jakýmkoli hodnocením zcela vymyká. A - och bože - bezprostředně po dokoukání mám dokonce chuť si něco přečíst od toho starého blázna de Sade, neslýchané! Bravo, pán Švankmajer, toto se vážně povedlo. (11.10.2014)

Moje první setkání s dílem pana Švankmajera dopadlo velmi dobře. Film, který naprosto splňuje to, co můžeme očekávat jeho názvem... je to šílené dílo, ale z mého pohledu docela správným směrem. Na české poměry jde o dost netradiční žánr, ale pan režisér si s ním poradil skvěle - spoustu složitě zobrazitelných scén vyřešil hezky originálně pohybujícím se masem a vnitřnostmi a bylo po problému. Navíc musím vyzdvihnout nejen celou výtvarnou stránku filmu, ale také herecké výkony, hlavně pan Tříska hraje opravdu skvěle... (05.04.2006)

Začátek je takový trošku rozpačitý+ten švankmajerův prolog á la: "tohle je jenom sračka žádné umění..bla bla bla"...Ale pak se to rozjede, divák si zvykne na tempo filmu prokládané Švankmajerovsky morbidníma animovanýma vsuvkama a postupně odkrývá i jakousi myšlenku. Mě osobně vadil jenom ten Liška, jehož-už snad 10 let nezměněný-šišlavo-přiblblý herecký projev už jsem viděl snad stokrát a dokonale mě nudí a sere! Sere mě i věčné obsazování Aňi Geislerové do všechmožných českých filmů-jakoby neexistovala jiná herečka, která by to zvládla uhrát (Ale má hezké kozy, tak jí její všudypřítomnost odpouštím ) ...Naštěstí si většinu pozornosti krade sám pro sebe Tříska, jehož výkon je-v rámci švankmajerova světa-uvolněný a de Sadovsky přesný....Scénář je pěkně stručný a úderný a podtrženo sečteno jde o jeden z nejosobitějších a nejsvobodnějších (nejen českých) filmů za posledních X let...........de Sade by měl radost. Vší moc imaginaci! (24.06.2010)

Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. (02.08.2006)