Men in War

Jeden ze zásadních a nejtrvalejších amerických válečných snímků nejen padesátých let o válce v malém, kde se skupinka odříznutých amerických vojáků snaží dostat z korejského týlu do bezpečí a prochází tak naléhavou konfrontací hodnot, válečnických i obecně lidských postojů uvnitř sebe sama. Mimo jiné jeden z oblíbených válečných snímků Francoise Truffauta - a to o něčem svědčí. (28.06.2005)

Žádné mega triky nebo výprava ani super rozpočet nepodporují tento snímek, a přesto se mi líbil mnohem víc, než jakékoliv jiné protiválečné drama. Dalo by se říct, že je to válka krásy a nepěknosti zbavená. Není ani nadhodnocená, ani ji tu zbytečně extrémně nekritizují, to už prostě vyplyne ze situace. A patosu se nedočkáte, což mi přijde jako to nejdůležitější. Postavy jsou celkem dobře popsané, přesto ze dvaceti poznáte trochu víc maximálně pět. A jeden z nich je katatonický plukovník, který za celý film neřekne ani slovo a vlastně jediné, co dělá je, že se snaží mluvit. Zajímavý je taky pohled na nepřátele, Korejce, kteří tu nejsou zobrazení jen jako krvežízniví vrazi a zabijáci. Mají tu rodiny, za kterými by se chtěli vrátit. A co je ještě zajímavější, je doba, kdy tento snímek vznikl. Myslím, že předpovídá pozdější odmítání války ve Vietnamu, protože tohle je jen nějaký čtyři roky po Korejské válce. A pokud náhodou nevíte, válka v Koreji měla obdobné výsledky, jako válka ve Vietnamu. Spoustu zraněných a mrtvých a jinak patová situace. Všechno se, ať už územně, politicky nebo ekonomicky, vrátilo do stavu před začátkem konfliktu. Jako by nikdy neexistovala a všechno to byl jen sen, až na ty statisíce mrtvých. Tenhle film se mi líbil, není tu velkolepost jako v Bitvě v Ardenách nebo Pattonovi, není tu hyperrealita jako v Zachraňte vojína Ryana, není tu humor jako v Dobré ráno Vietname, není tu žádné peklo na první pohled, jako v Četě. Tady je to jen skupinka mužů, kteří se ztratili v prostředí, jaké klidně může být třeba i u nás za humny. Jsou zoufalí, unavení a v beznadějné situaci a nevzdají se ani za cenu vlastního života. Jen jednu malou drobnost, vadu na kráse, velícímu důstojníkovi se v nepřátelském území vážně nesalutuje. (06.08.2006)

V komorní (proti)válečné klasice sledujeme riskantní přesun odříznuté čety nepřátelským územím ke strategickému vrcholku (a závěrečnou přestřelku o něj). Hodnoty, jako realistické zachycení marností svíraných vojáků (které ale nijak víc nepoznáme), rozpor dvou rozdílných přístupů k válce, nedémonizování protivníků či jasný humanistický přesah, zůstávají patrné, nicméně při určité nudě a zdlouhavosti jsem se nemohl zbavit dojmu, že jejich podání bylo od té doby již mnohokrát překonáno. (16.11.2016)

Zatímco za druhou světovou se Amerika mohla plácat po ramenou, Korea vzápětí už žádná velká sláva nebyla. Tohle není žádný oslazený hrdinský válečňák (jak ve zvyku 1950s), nýbrž oproti očekávání mnohem realističtější, seriózní psychologický "lost patrol" drama, kde neviditelný nepřítel vyčkává všude kolem, četa upadá v zoufalství a místy to nabírá až atmosféry Twilight Zone — válka jako noční můra, depkoidní záležitost k PTSD... Ryan/ Ray charismatická dvojice, funguje i napětí mezi. Tedy kvalitka, přesto můj subjektivní pocit "jenom" za 3*. (18.07.2021)

9/10 Dalsi skvely pacifista Robert. O korejske valce toho na rozdil od Vietnamu moc nevzniklo, ale jak rika uvodni titulek pribehy pesaku jsou ve vsech valkach stejne. Obcas je vojenske chovani divakovi kapku nepochopitelne, ale kdo z nas byl v nejakem ostrem konfliktu a muze posoudit, zda se nejedna o "normu"... Bez patosu, bez spojeni, bez podpory, bez nadeje. (11.04.2012)