Nikdy neodvracej zrak

Velká historická freska rozložená přes tři desetiletí volně inspirovaná osudy skutečných německých umělců se bez problémů zařadí mezi nejlepší psychologická dramata o malířích vůbec. Výborný je scénář, režie i herci, produkčně se na ničem nešetřilo a nebýt několika psychologicky nepochopitelných drobností (které se dají vysvětlit jedině tím, že postava hraná Sebastianem Kochem byla prostě magor), byl by to kandidát na film roku. A kupodivu musím poznamenat, že mi film vůbec nepřipadal dlouhý (90%). (12.06.2019)

Životy tých druhých som prijal takmer bezvýhradne, u tohto filmu sa tých výhrad nahromadilo neúrekom. To, že bol film dlhý alebo skôr zdĺhavý som pretrpel a za to, že zabŕdol do viacerých oblastí bol potrestaný tým, že celé dielo pôsobilo nekompaktne. A aj keď je to film prevažne o maliarstve, nemôžem tolerovať, že skutočnosť je v ňom premaľovávaná podľa potreby a predstáv tvorcov. Nemcov som vo všeobecnosti uznával za realistický a kritický postoj k vlastnej minulosti. Obávam sa však, že s novou generáciou tvorcov sa mení aj tento pozitívny trend a novej generácii divákov, ktorí nepoznali minulosť, a ani sa o ňu hlbšie nezaujímajú, sa ponúkajú diela, ktoré je možné označiť za manipulatívne, diela v ktorých je skutočnosť prifarbená, upravená a stráviteľná. Diváci to akceptujú, pretože je pohodlnejšie prijímať ponúknuté, ako rozmýšľať a trápiť sa hľadaním pravdy. (29.11.2019)

Snažil jsem se neodvrátit zrak, ale to bohužel u některých přeceňovaných filmů není možné. Tentokrát mě Němci zklamali. Hraje to na rádoby hodně dramatickou a psychologickou strunu, přičemž samotné vyústění působí spíš hodně úsměvně a nepřesvědčivě. V kombinaci se šílenou délkou pak vcelku nekonečná ubíjející záležitost.25% (05.08.2020)

Netradičně jsem se podíval níže, zda najdu někoho, kdo vnímal tento film podobně jako já. A kupodivu; hned druhý (Insilvis **) a pak několik dalších píší o kýčové formě. Ovšem; kýčový je ale i (a pro mě především) obsah. Společným problémem německých pop-filmů poslední doby je úporná snaha o přepisování dějin. Servírování podivných příběhů, které mají dokládat: Němci dobří, Hitler a SS-Waffen špatní, i když ani to se nedá tvrdit úplně přesně: vždyť i zarytý (skalní) Esesák, který jako doktor bez jakéhokoli soucitu sterilizovuje a nechává zplynovat, zachrání matku a dítě ruského oficíra, který ho předtím zpohlavkoval. Nebo jiný válečník (prostý radista) sestřelen nad ruskou stepí žije rok v jurtě, kde se vyléčí z popálenin "vyššího" než 4 stupně, a pak se vzdá Američanům. No a teď bychom se mohli trochu věnovat samotnému Gerhardu Richerovi a jeho obrazům, ale nebudeme, už jsme dost romrzelí a nemáme na to tu správnou náladu. (30.05.2019)

Epický příběh, který vás zároveň dostane do kolen svojí intimitou. Nejlepší německý herec (nojo, Tom Schilling fangirl), nejlepší hudební skladatel (November, omg!), rodinná tragédie versus životní láska, východoněmecká politika versus umění, časový rozptyl 40 let a přenádherná výprava. Díky bohu že se Florian Henckel von Donnersmarck vrátil k německé historii, The Tourist byl mega fail a tohle mu sedne stejně jako Životy těch druhých! No, a kéž by ten film byl ještě delší. (03.03.2019)