Jelenice

Je to jenom můj laický, divácký názor, s nímž vůbec nemusíte souhlasit, ale podle mě se jednoduše takhle točit komedie vůbec nedají. Uspávající pomalé tempo, řada dlouhých scén beze slov i bez hudby, styl kamery vypadlý jako z nějakého depresivního artu a po celý čas před kamerou jeden herec, který absolutně nedokáže ničím pobavit, rozesmát, být vtipný... no vlastně ani nijak s výjimkou kostýmu zaujmout. Prostě s výjimkou originální absurdní zápletky mi všechny základní atributy této údajné komedie přijdou přesně pravým opakem toho, co bych v dobré čistokrevní komedii (nejen z Francie) očekával. Stejně tak podle mě vůbec nelze černý humor vložit do filmu tak, že film bude obsahovat natvrdle pojaté syrové vraždy s dýkou. Osobně proti černému humoru nic nemám, pokud ho tvůrci servírují v kultivovaných a patřičně decentních dávkách, ale co je moc, to je vážně i na Willyho Kufalta příliš. :o) Nevím, zda je větší suchar režisér vyžívající se v podivné artové formě nebo tradičně nezáživný Dujardin, nebo zda chyba vězí naopak ve mně, ale nezasmál jsem se u Jelenice ani jednou. Během celých neskutečně dlouhých a prázdných 77 minut plných samoúčelné a neatraktivně ztvárněné absurdity mě pořádně zaujmul akorát ústřední kostým. Ten byl vážně hezký a líbilo se mi, jak si ho hlavní hrdina postupně doplňoval dalšími oddíly. To je ale asi tak vše. [20%] (13.02.2022)

Jelenice je jedna z nejnepředvídatelnějších a nejtrhlejších komedií roku. Zpočátku se tváří velmi nenápadně a volí pomalejší tempo. Dekor je promyšleně laděný do světlejších tónů hnědé, šedé a béžové barvy, což může působit trochu mdle, ale s Dujardinovym outfitem to perfektně ladí. Ten nesmíme opomenout... vždyť jeho bunda je druhou hlavní "postavou" filmu. Jejich společným snem je být jedineční. A právě v tu chvíli se vláčná komedie mění v mrazivou a absurdně zběsilou jízdu. Postupně se k bundě přidává klobouček, boty, kalhoty, rukavice, a rázem je Dujardinovo outfit přímo vražedný. Ani Carrie Bradshaw nemá takový styl. Nakonec nesmím zapomenout říct, že slibuji, že už nikdy v životě nebudu nosit bundu... (06.02.2020)

Krize středního věku v groteskní historce o bundě, která dělá z lidí magory. Příběhově sice přímočaré, ale o to efektivnější ve stupňování absurdní atmosféry světa, který vypadá reálně, ale z reality je zároveň něčím drasticky vykloubenej. Vybledlé podzimní barvy sedí filmu stejně dokonale jako Jeanu Dujardinovi ona titulní bunda. Quentina Dupieuxe si zapisuju mezi oblíbence jako autorského tvůrce originálně hravých filmů, které dokážou stejnou měrou uspokojit jak zaryté cinefily, tak běžnější diváky (což mi můžou potrvdit kámoši, které jsem na projekci vytáhnul, čeeest borci).10/10 (11.11.2021)

Tyhle Dupieuxovi absurdni hovadiny me bavi. Porad se ve me pere, jestli je Quentin absurdni genius nebo jen magor, co se nam vsem smeje. Prijde mi, ze nic mezi tim se na nej aplikovat neda. Tohle me, ale jako naprosta vetsina jeho veci, fakt bavilo. Je to chvilemi k popukani vtipny, chvilemi lynchovsky sileny a chvilemi jak slasher od Rotha. Rozhodne to neni pro kazdeho, sve zene bych to asi nepustil. Ale me to naplnuje zvlastnim pocitem naplnenosti. A dnes pujdu urcite ven bez bundy. (30.03.2020)

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)