Jelenice

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)

"Mým snem je, abychom chodili po ulici a nepotkávali žádné jiné bundy." Je trochu škoda, že si Georges nesehnal taky někoho přes color grading, kterej tomu úplně chybí. Možná ale i díky tomu záměrnýmu amatérismu působí celá zápletka tak vtipně, přestože je o evidentně psychicky narušenym jedinci. Nečekaně výbornej bizár! (17.03.2021)

Mám pocit, že ač mě Dupieux strašně baví, tak jeho filmy asi nikdy snadno nerozlousknu. Přemýšlím ale, jestli v tomhle snímku občas neprobleskuje nějaký pokus o autobiografii a reflexi jeho tvůrčí metody. Myslím především scénu, v které se mladá ambiciózní střihačka (Haenel) zeptá George (Dujardin), jestli ta bunda z jelenice je hlavní protagonista jeho filmu a jestli symbolizuje krunýř do kterého se schováváme, abychom se chránili před vnějším světem. Na tenhle pokus o racionalizaci jeho blouznivého vztahu s bundou George polichoceně odpoví: "Myslíš, že by to mělo být o tomhle? Možná, že je to o tomhle." A ona překvapeně dodá: "Ale to ty jseš ten, kdo to ví." A George jen kouká a střih. Možná je to takový po pomrkávání směrem k divákovi, takovej náznak, jak by asi vypadal rozhovor s Dupieuxem. Možná. (10.05.2020)

Chlapík po rozchode so ženou, radosť urobí si vecou blaženou. Kúpi od starca z jelenice bundu a divácky svet vie: získal zas uletenú Dupieuxovu bžundu.  Strebodom záujmu muža krásne obstarožná bunda zdá sa. Žorž - tak chlapík zove sa - s jelenicou po večeroch zhovára sa. I poradí mu jelenica zvučným hlasom: ja jediná na svete som. Žorž slová vyslovené bundou do bodky splní, až kým vykopaná jama sa nenávidenými vecami nenaplní.  Všetko dokončí sa v rytme bodky osudu či náhody? Nevedno, stačí len, ak pozriete si tieto k žitiu návody: a) dá sa žiť aj peňazí a predsa zamestnanca získať a navyše nad kúskami nového koníčka veselo výskať; b)  ak sa žene poskytne ozaj sloboda, múdrou mysľou vládne: a to neny náhoda; c) robiť komparz filmový hocikoho vnútri osloví, no nemusí ísť vždy o záležitosť šťastnú - najmä ak pri nakrúcaní prídete o hlavu vlastnú. Celkove: Hoc skvelý kúsok sa v jelenici skrýva, s odstupom času - ako to už tak u búrlivákov často býva - oproti minulým kúskom režiséra, jeho štýl trošilinku zjemnel, ale lúby sa aj táto jeho sféra, no s tú opatrnoscú do budúcna jemne! (18.12.2021)

Krize středního věku v groteskní historce o bundě, která dělá z lidí magory. Příběhově sice přímočaré, ale o to efektivnější ve stupňování absurdní atmosféry světa, který vypadá reálně, ale z reality je zároveň něčím drasticky vykloubenej. Vybledlé podzimní barvy sedí filmu stejně dokonale jako Jeanu Dujardinovi ona titulní bunda. Quentina Dupieuxe si zapisuju mezi oblíbence jako autorského tvůrce originálně hravých filmů, které dokážou stejnou měrou uspokojit jak zaryté cinefily, tak běžnější diváky (což mi můžou potrvdit kámoši, které jsem na projekci vytáhnul, čeeest borci).10/10 (11.11.2021)