Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. (17.11.2003)

Nikdy mě tento budovatelskej film, poplatný době moc nebral. Nervózní Tříška v podáni Saši Rašilova je sice dobrej, ale to je tak asi všechno. Jeho zpívající rodina je spíše nemožná a jejich chuť pracovat je opravdu obdivuhodná. Navíc vše tak moc zavání komunistickým kolchoznictvím a ostatní postavy smrdí agitkou až běda. (20.05.2018)

Režisér Josef Mach jen velmi těsně stihl dostat do kin tento pěkný film, kde vzájemná pomoc ještě byla o radosti. Obešli se bez soudruhování a sovětských poradců. (Následující film Racek má zpoždění se už budovatelské propagandě od ruských soudruhů vyhnout nemohl.) PS Josef Mach ale ještě dokázal za svou kariéru natočit zajímané věci, například výbornou krimi Na kolejích čeká vrah. (02.01.2021)

Z dnešního pohledu na tento film bych řekla, že se jedná o vyloženě komediální rodinný film. Jenom ta scéna, kdy jde oficiál Tříška nakupovat s celou rodinou kufry na dovolenou do obchodního domu je k popukání. Tahá ssebou celou rodinu (má 4 téměř dospělé děti) a přitom o všem rozhoduje sám. Nikdo si nemůže sám nic vybrat. Nemá rád hluk, nemiluje armádu, nemiluje brigády. A jak se říká v pěkném českém přísloví :"odříkaného chlebíčka největší krajíc", tak tohle se mu všechno vymstí. Pan režisér MACH to vtipně natočil, ikdyž tomu musel po roce 1948 dát trochu "nový směr", aby se též pobavila naše "nová společnost" zbavená "kapitalistů a intelektuálů". Věřte mi, že i přes tyto drobné kulišárny, je to velmi dobrá komedie. I dnes byste se zasmáli nebo právě o to více. (15.10.2007)

,,Tak tomuhle bych řekl harmonie." Oficiál Tříska v podání Saši Rašilova spočátku připomíná "posledního mohykána" Marvana, ale jen spočátku. Třísku totiž narozdíl od starožitníka Kohouta neuspokojí ani ta harmonie... ,,Neneste to všichni na jedné straně. Jak to vypadá, já se z toho zblázním. Povídám, každý kufr jinak!" Film sice nemá takový akční náběh jako Machův režijní sólo debut Nikdo nic neví, ale když se z toho prostřednictvím spousty vtipných až groteskních situací vyplynula bláznivá komedie jedné rodiny, která jednu chvíli končí šílenou jízdou na nezastavitelném tanku, nešlo přehlédnout režisérův rukopis. V druhé polovině se komedie bohužel rychle přehoupne do roviny budovatelské agitky, ale díky odlehčenému pohledu čerpajícího z již vytvořené atmosféry plné gagů a Rašilova neurotickému "koncertu" se dá na to dívat. Ve vedlejších rolích funguje rovněž skvěle zastoupena mladá generace nastupujících herců (z nichž zde nevyčníva Hrušínský, ale Robert Vrchota /poručík Vrána/ a Felix le Breux /malíř pokojů Veleba/) a slyšet tu a tam ochotnické pěvecké sbory není vůbec na škodu :-) (80%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1949) (14.06.2018)