Režie:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Eduard Linkers, Jana Dítětová, Stanislav Neumann, Ota Motyčka, Jaroslav Seník, Robert Vrchota, Josef Kotapiš (více)Obsahy(1)
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (86)
Josef Mach ako reziser mi zacina coraz viac smakovat . jednak natoci l slusne filmy ako Hratky s Certem 1956,, Rodna Zem 1953, Horka Laska 1958. Vyborny namet na film - jak schovat mrtvolu esesaka v okupovanej Prahe ? Marvan tradicne vedie, ale ani Filipovsky nijak nezaostava. Linkers sa dozil nadherneho veku - kazdemu cloveku je dano dopredu sa dozi urciteho veku -u Linkersa to bolo az 91 rokov. 77 % ()
Báječná komedie s Jaroslavem Marvanem a Františkem Filipovským v hlavních rolích. Skvěle jim sekundovala Jana Dítětová a Stanislav Neumann. V tomto filmu bych vyzdvihl herecký výkon Františka Filipovského, který byl obzvláště ve scénách, kdy uprchlíci ujíždí s nákladním automobilem nenapodobitelný, co se týče výrazových prostředků a mimiky obličeje !!! ()
Perfektní okupační groteska, dnes snad ještě lepší než jakou jsem si ji (někdy z dětství) pamatoval. K dokonalosti jí schází jen málo, protože Jaroslav Marvan a František Filipovský jsou velmi dobrá komická dvojice a scénář přímo miluje záměny všeho druhu a počítá s tím, že divák je na tom stejně. Jódlování s kočárkem se obzvlášť povedlo. ()
Pokus o navázání na předválečnou tradici veseloher a její propojení se švejkovskou válečnou anabází. Jenže tady už to nefunguje; rakouskou válečnou mašinu jsme znali dobře, protože jsme se s ní sami proháněli (i po sibiřských pláních), a proto jsme si z ní snad mohli dělat i legraci. Avšak fungování SS, SA, wehrmachtu, gestapa, sittenschutzu a dalších represivních složek moc srandy nepřipouští. Nemyslím, že se jedná přímo o blasfemii, ale může to vést k pokrouceným názorům typu: "válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem" (viz čsfd, jinak: pro Francouze byla válka národní katastrofou, pro Angličany světovou). Scénáristé Josef Mach, Václav Mírovský a Petr Nedoma se zřejmě chtěli odreagovat a oprostit se od dlouhé doby protektorátu, a pro radost z konin a blbin (a snad také aby se zavděčili novému nastupujícímu režimu; bylo možno se domnívat, že o to bude stát), zapomněli na to, jaké to vpravdě bylo. Pozn.: Úspěch tohoto filmu předznamenává úspěchy televizních šou typu "Natoč to", při nichž se diváci dáví smíchy, když někdo spadne z houpačky (zde z letadla) a nezlomí si vaz, jak předpokládají (jak to dopadlo se už neukazuje, ani tam, ani ve filmu). ()
Josef Mach jakoby se zhlédl ve francouzské či britské kinematografii, v níž má tento žánr předlouhou tradici, když hned svůj debut Velký případ a vzápětí svůj druhý film Nikdo nic neví natočil v duchu absurdní kostýmní frašky zbudované navíc na základech americké němé grotesky. Vyrovnat se s hrůzami druhé světové války smíchem, bláznivým humorem a parodií, to je věru osobitý přístup, který se ve Střední Evropě právě moc nepěstoval, narozdíl třeba od dvou výše zmíněných západních národů (ale důvod je nasnadě - válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem). V kontextu doby a vývoje naší národní kinematografie je pak snímek točený v duchu francouzské či britské školy kostýmní situační komedie malý zázrak, rok 1948 přinesl snahám o podobně laděný projekt dogmatické stop a kodifikované zpodobnění druhé světové války bylo výhradně a pouze žánrem válečného dramatu (na Josefa Macha tak navázal až po předlouhých 50 letech Jiří Chlumský v roce 1997 snímkem Stůj, nebo se netrefím!). Veselohra postavená na síle komických gagů, záměn osob i věcí (pouzdro na basu atd.), komických nedorozuměních a opravdu skvělé ústřední dvojici Marvan - Filipovský, české mutaci Laurela a Hardyho. Po jejich boku vyčnívá i Eduard Linkers, který byl do role gestapáka (paradoxně byl ale svým původem Žid) obsazen již v animované fenomenální Vzpouře hraček a Hermína Týrlová přesně našla škatulku, k níž ho předurčovala jeho fyziognomie a které se až do svého odchodu z republiky nezbavil. ()
Galerie (33)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (10)
- V Polsku je to dodnes jeden z nejznámějších českých filmů. V polštině se jeho název používá (spolu s dovětkem "- český film") pro označení podivné až nepochopitelné situace (nebo filmu). Za to nenese vinu tento film, ale ČS filmy, které byly vybrány pro přehlídku ČS filmu v Polsku v 70. letech. Šlo o filmy, které neměly úspěch ani v ČSR, ani v zahraničí, ale musely se udat. Přehlídka byla uvedena pod názvem Nikdo nic neví - Český film. (Stegman)
- Esesáka si podruhé ve své kariéře po krátkém filmu Vzpoura hraček (1946) zahrál Rakušan Eduard Linkers, který byl paradoxně poloviční žid. (Hans.)
- Ve 44. minutě ve scéně, kdy vyděrač SA man (Fritz Heinicke) sjíždí s kočárkem ze schodů, je možné si všimnout, že kočárek je jištěn lankem. (Terva)
Reklama