Nikdo nic neví

Josef Mach jakoby se zhlédl ve francouzské či britské kinematografii, v níž má tento žánr předlouhou tradici, když hned svůj debut Velký případ a vzápětí svůj druhý film Nikdo nic neví natočil v duchu absurdní kostýmní frašky zbudované navíc na základech americké němé grotesky. Vyrovnat se s hrůzami druhé světové války smíchem, bláznivým humorem a parodií, to je věru osobitý přístup, který se ve Střední Evropě právě moc nepěstoval, narozdíl třeba od dvou výše zmíněných západních národů (ale důvod je nasnadě - válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem). V kontextu doby a vývoje naší národní kinematografie je pak snímek točený v duchu francouzské či britské školy kostýmní situační komedie malý zázrak, rok 1948 přinesl snahám o podobně laděný projekt dogmatické stop a kodifikované zpodobnění druhé světové války bylo výhradně a pouze žánrem válečného dramatu (na Josefa Macha tak navázal až po předlouhých 50 letech Jiří Chlumský v roce 1997 snímkem Stůj, nebo se netrefím!). Veselohra postavená na síle komických gagů, záměn osob i věcí (pouzdro na basu atd.), komických nedorozuměních a opravdu skvělé ústřední dvojici Marvan - Filipovský, české mutaci Laurela a Hardyho. Po jejich boku vyčnívá i Eduard Linkers, který byl do role gestapáka (paradoxně byl ale svým původem Žid) obsazen již v animované fenomenální Vzpouře hraček a Hermína Týrlová přesně našla škatulku, k níž ho předurčovala jeho fyziognomie a které se až do svého odchodu z republiky nezbavil. (13.12.2012)

Dva roky po válce jsme u nás natočili velice povedenou a bláznivou komedii, které není nic svaté. Jenž si dělá prdel SAmanů, gestapácí jsou u ní totálně vypatlaní a my Češy ukázaní v pravém světle. Pár hrdinů proti své vůly a spousta zbabělců- scéna v divadle kde se roznese fáma UŽ TO VYPUKLO, UŽ MAŽOU SAMANY.... o nás řekne víc než tisíc slov. Vřele doporučuji a doufám, že tuto komedii budou reprízovat častěji. (28.08.2007)

Báječná komedie s Jaroslavem Marvanem a Františkem Filipovským v hlavních rolích. Skvěle jim sekundovala Jana Dítětová a Stanislav Neumann. V tomto filmu bych vyzdvihl herecký výkon Františka Filipovského, který byl obzvláště ve scénách, kdy uprchlíci ujíždí s nákladním automobilem nenapodobitelný, co se týče výrazových prostředků a mimiky obličeje !!! (08.07.2011)

Super oddychová situační komedie téměř až s artistickými tělesnými výkony:-) Film byl natočený v době, kdy podobně laděné komedii z doby protektorátu nebyly příliš v módě (nebo spíše nebyly vůbec), tudíž byla to na druhou stranu i velká odvaha..Njn holt Češi! Divák se baví grotesknímu pojetí, vtipům i jednotlivým gagům stále, tedy i po těch dlouhých více jak šedesáti letech. Nejlepší scéna: tak asi ta s kočárkem a ožralým SA-manem, a řvaním na celé kolo "Holalí, haló, holalí haló, holalalilí...":-) (10.05.2006)

O snímku Nikdo nic neví se nejčastěji hovoří jako o filmu, který prolomil nepsané pravidlo o nutnosti seriózního přístupu k tematice okupace národa. Proti takové charakteristice nelze nic namítat. Machův film by si však zasloužil být vedle této výjimečnosti zmiňován i jako výtečná komedie. Kombinujíc klasické groteskní gagy a hereckou komiku, přináší Nikdo nic neví skutečně vtipnou podívanou. Jelikož film nic nepředstírá, rádi odpustíme i okaté "náhody", které napomáhají hrdinům v cestě za další (komickou) událostí. Film vychází z tradičních komediálních schémat (záměny, jak se něčeho zbavit apod.), avšak dokáže je nápaditě komponovat (doširoka rozvedená epizoda s dvěma futrály na basu). Zvláštní uznání si zaslouží (u nás) opomíjený herec Eduard Linkers (letos - 2004 - zesnulý), jehož vypodobnění SA-mana balancuje mezi (odpusťte krkolomná srovnání) Chaplinovým Diktátorem (vizuální spřízněnost) a pitvořivou (myšleno positivně) kreací Milana Šteindlera ve filmu Mazaný Filip. Ve dvojici Marvan - Filipovský režisér Mach našel sehranou a vtipnou komediální dvojici (Filipovský: "Neumíš jezdit?" Marvan: "Neumim, ale jde mi ti príma!"). Škoda, že se ti dva už takto v žádném filmu nedoplňovali... A to hráli ve více než dvaceti filmech (byť různých žánrů) spolu. Vedle zesměšňování okupantů film rýpe i do "našinců" a jejich opatrnosti (trikolóry čekající až na vítězství). Toto zesměšnění je však kompenzováno několika postavami, které si rády "zaškodí" na úkor okupantů. (30.12.2004)