Žena na válečné stezce

Něco pro (nejen) španělské turisty toužící navštívit Island…Pro někoho asi hůře uchopitelná podívána, neb jistě ne každý se sžije s hlavní hrdinkou, samotným zpracováním i hodnotami tvůrců. Ostatně, může se zdát, že fandit „ekoteroristce“ půjde dost těžko, ale já s tím měl s přibývající stopáží stále menší problém, jak díky jejímu charakteru, tak díky protagonistce (výborná i ve dvojroli). Film docela přesně ví, co chce sdělit a publikum to chápe. Co si z toho vezme, je už jeho věc. Zároveň je dobré se připravit na to, že nejde o typickou komedii ani její „tragi“ příbuznou, jakkoliv se místy nějaký ten divákův úsměv vyloudit podaří, protože jde o velmi svéráznou, absurdní podívanou. Samostatnou kapitolou je pak svěží hudební složka, která je naprosto svá, a pokud máte alespoň povrchní znalosti filmové teorie, zde uvidíte, jak také může vypadat „diegetická hudba“. Ve výsledku je nejproblémovější (i když dost symbolický) konec, který to hlavní hrdince až příliš zjednoduší (což jde trochu proti podstatě), ale jinak jsem se bavil a hodnotím slušnými 4*. (27.10.2019)

Navenek spořádaná padesátnice, učitelka stojící v čele místního sboru, tajně vede ještě druhý život „zenové teroristky“. Stojí před dilematem, co bude pro záchranu světa lepší: jestli sabotáž věží vysokého napětí, nebo adopce ukrajinského sirotka. Komedie o tvrdé bojovnici proti průmyslovým koncernům ničícím krajinu získala hlavní cenu sekce Týden kritiků na festivalu v Cannes 2018, cenu Lux od Evropského parlamentu pro nejlepší film roku 2018 a její hlavní aktérka Halldóra Geirhardsdóttir, známá již z předešlého režisérova titulu či ze seriálu V pasti, byla nominovaná na nejlepší evropskou herečku. Skoro se chce říci akční herečku. Protože Geirhardsdóttir má své nejsilnější okamžiky v bezmála bondovské akci, kdy se groteskně maskuje, odhodlaně leze po střechách, operuje s lukem a šípy opatřenými lanem či s řezným kotoučem, kryje se před vrtulníkem pod drny i mezi ovcemi, brodí se ledovou řekou pronásledovaná psí smečkou – načež se usměvavě postaví před svůj pěvecký sbor a zavelí k „jarní písni pro zahřátí duše“. Scénář, na němž se vedle režiséra podílel Ólafur Egilsson, jí nepokrytě fandí, přestože v jejím spravedlivém fanatismu nechává zaznít jak sobectví, tak stihomam ze sledování; mobil třeba uklízí zásadně do ledničky. Trochu připomíná hrdinku díla Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých, i když je navenek méně výstřední, zato však doslovnější po stránce agitace. Na řadu přijdou vláda, expandující čínská firma, veřejné mínění vinící sabotérku rozvoje domácího průmyslu z hrozícího zdražování, televizní záběry živelních pohrom i detaily adopce ukrajinské holčičky, která ve válce ztratila celou rodinu. Mimo to Ženu na válečné stezce vlastně nelze považovat za komedii, přestože zábavně hravou, leč postupně únavnou funkci tu plní folklorní kapela zjevující se podél hrdinčiny pouti. Spíše by se dalo mluvit o sluníčkářské satiře, do níž zapadají ohkaté symboly: jak policii podezřelý samotářský cizinec objevující dosud nedotčené přírodní krásy ostrova, tak hrdinčina sestra mířící právě za meditačním sebepoznáním do Indie. Geirhardsdóttir si zahrála obě sestry, avšak v dvojroli neobjevila výraznější odlišnosti jejich podob ani povah, což je škoda. Neboť právě mezi osamělými ženami se ve finále rozhoduje, co je v životě opravdu podstatné. A příliš se nabízí zhmotnění hesla, že kdo zachrání jednoho člověka, spasí celý svět. Zkrátka Žena na válečné stezce ztrácí sílu všude tam, kde se uchyluje ke slovům, tezím, k abstraktním polemikám. A třebaže závěrečný zvrat přináší chytrou přesmyčku, obsahuje rovněž příliš okaté sdělení. Ale na druhé straně filmu sluší nádherné tiché obrazy, které se nikde jinde pořídit nedají. Mystický Island má tu výhodu, že pokaždé uhraje pár bodů navíc. (18.04.2020)

Příběh o statečné ženě, která bojovala za záchranu islandské přírody. Postavila se proti velkoprůmyslníkům, kteří nejvíce znečišťují životní prostředí. Dalším jejím velkým snem bylo stát se matkou. Před lety si podala žádost o adopci dítěte z Ukrajiny. Hezký film, hlavně islandská příroda stojí za to. (03.04.2020)

Tak zaradenie tohto filmu do netypickej žánrovej kombinácii "komédia / akčný / thriller" ma po zhliadnutí filmu celkom pobavilo. Ja som skôr vnímal pomerne silnú drámu s výskytom humorných momentov... ale vlastne na to, akú vážnu tému spracováva, je fakt nadupaný pomerne akčným tempom a nezastaviteľnou odvahou sympatickej hrdinky. Na postave Hally ma okrem odvahy takto svojrázne konať uprostred moderného sveta plného hrozby zaujal aj neutúchajúci optimizmus (hlavne v scénach, kde diriguje svoj zbor). Koľko členov Hallinho spevokolu by tipovalo, kto sa za ich zbormajstryňou v skutočnosti skrýva?... Rozhodne ide o silný príbeh zo súčasnosti s posolstvom, v zaujímavom spracovaní, kde dôležitú rolu hrajú médiá, ale kde záver pôsobí veľmi silne práve bez akejkovek mediálnej konfrontácie (ak by tento film natočili Američania, určite by tu nechýbala nejaká ta scéna veľkolepej slávy na záver). Pokiaľ ide o vizuál, príliš mi nesadli pomerne časté experimenty s výrazným zaostrovaním (napr. v scénach, kde sa aj v rozmazanej časti obrazu niečo zaujímavého deje), naopak zábery na severskú prírodu pôsobia veľmi živým dojmov. Čo na filme z umeleckého hľadiska považujem za výnimočné, je nápad obohatiť spracovanie o trojku muzikantov (a okrajovo aj trojicu ukrajinských speváčok), ktorí pravidelne príbeh rámcujú a bez väčších zásahov vstupujú do deja s presne načasovaným hudobným podkladom. (90%) (Kino Úsmev, Košice; film navštívený v rámci Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (08.03.2019)

Nejraději bych si taky pořídila luk, ale nejsem tak militantní jako paní Halla. Vlastně jsem chtěla říci tak statečná. Co ale udělat chci, je podepsat její Prohlášení: "Znečišťování přírody je zločinem proti celému lidstvu. Musíme se všichni vzbouřit a rozumem i silou těm firmám co nejvíce škodit! Ničemu jinému takové nemorální nadnárodní korporace nerozumí. Samy tak fungují, používají hrozby a útoky na přírodu i společnost. Útoky na životní prostředí,  které způsobují globální oteplování,  jsou zločinem proti celému lidstvu a proti životu na Zemi. Podnětem k takové činnosti jsou zájmy korporací,  které nezastaví ani demokracie. Existují zákony nadřazené lidským zákonům,  které nevznikly včera ani nezaniknou zítra.  Je naším výsadním právem chránit životy a zdraví příštích generací. Jsme poslední generace,  která může zastavit Válku proti Matce Zemi. Naše děti a vnoučata nic nezmění, bude už pozdě! Teď nebo nikdy. Je to na nás. Paní hor." (17.04.2023)