Žena na válečné stezce

Když jsem dostal z Horácké galerie v Novém Městě na Moravě e-mail tohoto znění: "ŽENA NA VÁLEČNÉ STEZCE. Nebude chybět ani úvodní komentář komentář Miloše Zabloudila. Je lepší metodou záchrany světa sabotáž stožárů vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná „zenová teroristka“ ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona. Tak nezapomeňte 22. února 2019 v 19:30h.", příliš jsem neváhal. Kolik je panu Zabloudilovi let, když už koncem šedesátých let vedl filmový klub ve Žďáře? (Chodili jsme do něj jako žáci SPŠS.) Určitě přes sedmdesátl, přesto vypadal jako kdysi. Co včera povídal byly spíš obecné informace - třeba, že Halldóra Geirharðsdóttirová prohlásila, že měla dojem, že režisér Erlingsson usiluje o její život, což bylo z filmu patrné. Ale ani já nebudu rozplétat uzel, z kterého vylézá příliš mnoho konců provazu. A na dotaz, jaká metoda je lepší (viz úvod), bych jen řekl: ani jedna z obou (i když obě vyžadují značné fyzické nasazení). Co mě však na filmu mimořádně zaujalo, bylo začlenění hudby (skvělé na jedné i druhé straně a dohromady kupodivu též; přestože dáma vlevo ode mě se tomu neustále hihňala a nejvíc, když si muzikant zapálil cigaretu). Pokud je hudba všechno, pak také muzikanti musí být všude. Ale možná i vám připadá, že když jdete podzimní krajinou a zpíváte si třeba "Summer's almost gone", vidíte Jima Morrisona sedět na mezi a ostatní Doors procházet mezi křovím. (23.02.2019)

Hlavná hrdinka, učiteľka hudby a dirigentka zboru spevákov, sa s tým vo voľnom čase nesere. Uskutočňuje starostlivo pripravené sabotáže a skraty elektrického vedenia, dávajúceho energiu spoločnostiam, ktoré masívne drancujú nerastné bohatstvo a prírodu Islandu. Jasné, že ide z pohľadu vládnej moci o závažné trestné činy, ktoré je potrebné stíhať a ich páchateľov čo najskôr účinne eliminovať. Aby biznis mohol nehatene pokračovať ďalej, podporený masívnymi čínskymi a americkými peniazmi. Zúfalá bojovníčka preto píše manifest, kde upozorňuje na existenciu nepísaného práva, ktoré dáva človeku možnosti vykonávať sabotáž extrémne agresívnych korporácií akýmkoľvek spôsobom, tak aby sa eliminoval ich vplyv na čo najnižšiu úroveň. Popritom ale hrdinka rieši vlastné nenaplnené materstvo formou  adopcie osirelého dievčatka z Ukrajiny. Rieši aj vzťah k vlastnej sestre, ktorá sa pridala k astrálnym ezopičovým spoločenstvám jógy, ašrámu, hľadania vlastných čakier v spleti splývavých farebných batikovaných rób a kamenných náramkov. A rieši aj vzťah k svojmu "možno" strýkovi, ktorý toho veľa nenakecá, ale pomôže jej, vždy keď je to potrebné. Umelá a trochu navyše je línia o všadeprítomných muzikantoch, či už kapely z Islandu alebo krojovaných speváčok z Ukrajiny. Inak fajn. (21.06.2021)

Muzikanti napoprvé vtipní, napodruhé nudní, napotřetí až napotřicáté trapní. Příběh ze začátku zajímavý, maximálně od půlky otravný, protože, ač samozřejmě nesouhlasím s rozmrdáváním Planety, takovéhle debilní fanatiky fakt rád nemám. Dohromady tedy velké zklamání a dojem hippies vegan hipster ubohosti. 40% (28.05.2019)

Woman at War rozhodne nie je komédia, občas sa tu nájde úsmevnejší moment, avšak nejde o "klasickú ironickú škandinávsku srandu", akú poznáme z iných filmov severného teritória. Aká je základná otázka filmu je jej celou cestou, a možno aj pointou, takže lepšie je do komentára o témach ani nepísať. Osobne mám dojem, že podobne ladený severský film som ešte nevidel, pričom paradoxne každý záber osamote pôsobí v rámci kinematografie dosť familiárne. Scenár netlačí na pílu, rozumné argumenty má aj druhá strana, avšak ten skutočný zmysel našej existencie musíme predsa len hľadať niekde inde, ale to už zbytočne začínam o tých témach... (13.03.2024)

Západ žije v blouznivém snu ekonelogismu a někteří jeho největší šílenci to s heslem "Greta Aghbar" dotáhnou tak daleko, že si podřezávají větev sami pod sebou, ani o tom chuděrky neví. Nosí boty vyrobené v číně a bojují proti globalismu, jí bifteky a brojí proti týrání zvířat, používají igelitové pytlíky a brojí proti celoplanetárnímu odpadu. To je případ této ženy. Ta nebožačka sice používá mobily, televize, auta, elektřinu a výdobytky civilizace a technického pokroku, ale místo vděku napadá původce jejího blahobytu a luxusu, odstřeluje elektrickou síť. A aby toho nebylo málo, ve své bohorovnosti chce pomáhat a chránit nebohou, v zaostalém východě osiřelou holčičku, která nečeká na nic jiného než to, aby tato žena ukázala světu, jak je úžasná, dokonalá a bohatá a jak chce pomáhat a chránit, třeba i s pomocí semtexu. Kdyby aspoň ta chuděrka na konci filmu skončila po právu ve vězení - ne, film končí happyendem, jak se na každý zápaďácký výtvor patří. I kdyby čert na krvavé madle jezdil... (12.08.2019)