Žena na válečné stezce

Halla bojuje za „lepší“ Island tím, že se snaží sabotovat velké korporace. Když ale jednoho dne obdrží dopis, že prošla úspěšně procesem adopce a čeká na ni holčička na Ukrajin, hodlá se svého plánu vzdát. Situace se však vyhrotí do takové míry, že je nucena vykonat poslední prácičku. Nádherně nasnímaný film se skvělou hudbou a jedním velmi nešťastným turistou, který je vždy ve špatný čas na špatném místě. Velmi příjemně se na to dívá, nikdy jsem neměl pocit, že sleduji film, ale lidské osudy. (10.08.2019)

Hlavnou hrdinkou filmu je Halla, ktorá je na prvý pohľad bežná obyvateľka Islandu. Žije sama, riadi miestny zbor a jej snom je stať sa raz matkou. To je však len polovica jej osobnosti. Je totiž aj zanietenou ekoteroristkou, ktorá je zodpovedná za sabotáže dodávok energie do miestneho závodu s hlinníkom. Bojuje za životné prostredie, za "matku Zem" a za lepšiu budúcnosť. Jej boj si všíma celý svet, ale nejde iba o boj proti veterným mlynom?Woman at War je skvelý film, ktorý sa okrem ekologického posolstva zameriava aj na moc silných korporácií usmerňovať celospoločenskú debatu. Veľmi zaujímavým elementom je hudba o ktorú sa v tomto filme starajú hudobníci, ktorý sú súčasťou záberov a priamo ich vidíme. S hercami tu je ale len minimálna interakcia a tak ide o veľmi svieži a originálny prvok. Film je to veľmi dynamický a zaujímavý a vrelo ho odporúčam. 90% Scandi 2019 - Kino Lumiere (20.01.2019)

Hlavná hrdinka, učiteľka hudby a dirigentka zboru spevákov, sa s tým vo voľnom čase nesere. Uskutočňuje starostlivo pripravené sabotáže a skraty elektrického vedenia, dávajúceho energiu spoločnostiam, ktoré masívne drancujú nerastné bohatstvo a prírodu Islandu. Jasné, že ide z pohľadu vládnej moci o závažné trestné činy, ktoré je potrebné stíhať a ich páchateľov čo najskôr účinne eliminovať. Aby biznis mohol nehatene pokračovať ďalej, podporený masívnymi čínskymi a americkými peniazmi. Zúfalá bojovníčka preto píše manifest, kde upozorňuje na existenciu nepísaného práva, ktoré dáva človeku možnosti vykonávať sabotáž extrémne agresívnych korporácií akýmkoľvek spôsobom, tak aby sa eliminoval ich vplyv na čo najnižšiu úroveň. Popritom ale hrdinka rieši vlastné nenaplnené materstvo formou  adopcie osirelého dievčatka z Ukrajiny. Rieši aj vzťah k vlastnej sestre, ktorá sa pridala k astrálnym ezopičovým spoločenstvám jógy, ašrámu, hľadania vlastných čakier v spleti splývavých farebných batikovaných rób a kamenných náramkov. A rieši aj vzťah k svojmu "možno" strýkovi, ktorý toho veľa nenakecá, ale pomôže jej, vždy keď je to potrebné. Umelá a trochu navyše je línia o všadeprítomných muzikantoch, či už kapely z Islandu alebo krojovaných speváčok z Ukrajiny. Inak fajn. (21.06.2021)

No... Takhle, ono to není špatné, po filmařské stránce se mi to líbilo hodně, včetně toho zajímavého nápadu účinkování muzikantů přímo ve filmu. Taky mě mile překvapilo, že ačkoli filmy o aktivistech rád zrovna nemám, jelikož v nich vždycky má hlavní roli nějaký naprostý fanatik, tady je hlavní hrdinka celkem sympatická a ačkoli jsem čekal u její postavy nějakou psychologii, tu její lásku pro krajinu v tom člověk vidí a díky tomu jsem s ní dokázal aspoň částečně soucítit. Horší ale je, že to celé je natočené a vedené strašně strojeně a uměle - nebo aspoň já měl ten pocit. Ať už v tom má roli slabá práce s postavami, nefunkční symboly v obrazech (třeba ten obraz Gandhího nebo maska Nelsona Mandely mi v tom přišli jako přidané strašně na sílu, aby režisér o dost víc vyjádřil něco, co je dost zjevné i bez toho), občas hapruje i to, jak moc to chce být vážné a jak moc to chce být poklidné a vtipné a co je úplně nejhorší, spíš mi celý ten film přišel jako umělý konstrukt, než aby v tom byly opravdové emoce. Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem tomu nevěřil. Určitě jsem to rád viděl, některé scény jsou super, islandská krajina je taky hezká (o čemž už jsem přesvědčil u jiných, většinou taky islandských, filmů) ale vyšší hodnocení tomu dát fakt nemůžu. Slabé 3* (02.07.2021)

Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít. (17.05.2018)