Mirai, dívka z budoucnosti

Animované filmy ze země vycházejícího slunce se u nás příliš nevysílají. Japonské anime tak neznám vůbec. Mirai je pro mě trochu zvláštní film, na který jsem si dlouho musel zvykat a nejsem si jistý, zda se mi to podařilo. Film je hlavně uřvaný, ubrečený a značně chaoticky vyprávěný. Vždycky mi trvalo, než jsem se zorientoval s kým se zrovna Kun setkává a v jakém čase. Nevím jak japonské děti, ale ty evropské budou mít asi problém zcela pochopit, že rodičovská láska se musí po narození dítěte rozdělit, ale zároveň je k tomu potřeba tolerance a pochopení ze strany sourozence. Vyjma situací s novorozenou Mirai se Kun choval dost rozmazleně. (03.01.2024)

Film jsem viděl v rámci Advíku 2019 a musím říct, že mě dost příjemně překvapil. Jedná se o dost pohodový a odpočinkový snímek, který ale není žádné isekai - hrdina cestující napříč časovými obdobími je jen v rámci uměleckého záměru autora, resp. se zde pracuje s určitým typem představivosti a nic se neděje zcela fyzicky. Což je na jednu stranu velice zajímavý, i když lehce bizarní tah. Navíc, kdo v dětství zažil náhlé narození mladšího sourozence, dokáže být k uřvanému a děsně-se-chovajícímu hrdinovi trochu tolerantnější - je to krásný odraz reality. Děj kromě čisté komedie s realistickými prvky „o rodičích a dětech“ ke konci nahazuje i trochu vážnější, nikoliv depresivnější notu, která celé fajnové dílo stejně dobře završuje. Jsem spokojen, zázraky jsem nečekal a namísto toho mě čekala opravdu příjemná podívaná, která mě extra nestrhla, ale udržela v pozornosti až do samotného konce. (02.08.2019)

Má to některé pěkné a procítěné chvíle, především ty, které se odehrávají řekněme "mimo reálný svět". Má to ale i některé okamžiky, kdy mi hlavní hrdina se svojí rozmazleností a ukřičeností vysloveně pil krev a já si říkal, že pohled na takovéhle dítě je asi ta nejlepší antikoncepce. Nejlepší postavou je jednoznačně praděda, co byl ve válce, i když hodně sympatií u mě získával i taťka v domácnosti. Přesto to ale nebyl tak silný zážitek, jak bych na pana Hosodu čekal a ani vizuální stránka nebyla zdaleka tak úchvatná (snad až na ten černý vlak skoro na konci) jak bych si přál. 6,8/10 (10.02.2019)

Vlastně dost obyčejný příběh (nebo jeho krátká sekvence), který může být nenásilně poučný, stejně jako nekonečně nudící - záleží na tom, z jakého konce to člověk vezme. Je nasnadě, že vlastnost imaginárního souznění s různými úrovněmi svého života, by byla dost užitečná pro každého :-) a Mamoru Hosoda se s tímto tématem nepopral špatně. 75% (22.04.2019)

Rodinné anime s poučením pro děti dost zaostalo za mým očekáváním. Jakoby se autor občas snažil z naší reality vyrazit do fantastických světů, jaké vytváří třeba Mijazaki, ale vždycky se radši vrátil do naší obyčejné současnosti. To už mi přijde lepší napsat scénář z reality bez fantastických prvků. (31.12.2023)