Mirai, dívka z budoucnosti

"Mirai" bude ďalším zaujímavým japonským animovaným filmom. Možno ho neviem ohodnotiť ako jeden z najlepších filmov, no rozhodne ide o zaujímavý počin. Animácie ako tradične vynikajúce. Plné života, farebné, a plné veľkej dávky emócií. Čo sa postáv týka, možno by som sa rád o nich dozvedel trošku viac, ale celkovo sú podľa mňa dobré. Kun je trošku komplikovanejšia situácia. Veľmi často vie vybuchnúť a postupne už je to skoro klišé, no jeho cesty do minulosti alebo budúcnosti sú zaujímavé. Stane sa z toho síce neskôr už obrovská rutina, no kde sa film podľa mňa naozaj preukáže je jeho posledná polhodina. Tá časť na vlakovej stanici je podľa mňa absolútne skvelá. A okrem toho je tu aj veľká dávka strašidelných momentiek. Tie vizuálne hororové momentky sú podľa mňa highlightom tohto filmu. Nielen to dáva dobré lekcie, ale okrem toho to aj môže vybudovať tie potrebné vzťahy, ktoré film potreboval. Kun totiž nemá svoju sestru Mirai rád. Ale vďaka týmto výletom si nakoniec uvedomí, že ju má naozaj veľmi rád. A bude mu v živote veľkou oporou. Pre mňa dobrý film so skvelými vizuálmi a dobrou hudbou, no keby to miestami nebolo repetetívne, tak by som hodnotil film silnejšie. Ale som rád, že som ho videl, môžem ho odporúčať a má dobrú myšlienku. Ak máte radi japonské animáky, čeknite si tento film. Podľa mňa je dobrý. Hodnotenie: B+ (20.07.2019)

Príbeh zobrazuje rôzne podoby lásky a jej samotnú krehkosť. Plynutie každodenného a častokrát náročné bežného života (starostlivosť o rodinu, boj súrodencov o lásku rodičov, postavenie ženy a muža vo vzťahu...). Narodenie sestry Mirai skomplikuje malému Kunovi jeho doposiaľ bezproblémový život, v ktorom bola všetká pozornosť a láska rodičov smerovaná najmä na neho. Jeho vyrovnávanie so situáciou presahuje hranice fantázie a divák spolu s ním cestuje časopriestorom. Veľmi chválim zaujímavé prepojenia minulosti, súčasnosti a budúcnosti, v rámci ktorých sa v jednotlivých časových líniách hlavný hrdina naučí od svojej rodiny mnohému potrebnému a umožnia mu pochopiť aktuálnu situáciu, v ktorej sa nachádza. (Videné na Art Film Feste, 2019). (22.06.2019)

První Hosoda, který mě tak nějak nechytil na úplném začátku. Oproti jeho minulým filmům je celý příběh daleko komornější a většina hlavního děje se odehrává v jednom domě. Ten sice dokáže prostorově vystačit, ale musel by být doplněn nějakým extra dobrým příběhem. A to je tu trochu sporné. Přibližně první polovina byla taková... řekněme slabá. Bylo vidět, že Hosoda od svých typických rodinných témat nikam neodešel a za to jsem byl rád, protože vím, že zrovna to umí, ale zde jsem začal trochu pochybovat, jestli se jednou netrefil vedle. Hlavní dějová linka se táhla i na mě až nebezpečně pomalu a já stále čekal, jestli konečně dojde k tomu zlomu a i tenhle kousek na mě začne působit více příjemnějším dojmem. A ono se tak opravdu stalo. Někdy v polovině, kdy se začnou častěji navštěvovat jiné světy se konečně začne trochu více pracovat s charakterem hlavního hrdiny, který mi předtím přišel úplně zaseknutý na místě až příliš dlouho. Hlavně se tam dokázala lépe ukázat animace, která na mě sice nezapůsobila tolik, jako dřívější Hosodovi filmy, ale stále je dostatečně originální na to, abych si ji byl schopný zapamatovat. Vše bylo korunováno naprosto skvělým závěrem na nádraží, který mi dokázal dostatečně vykompenzovat většinu negativních myšlenek, které jsem měl. Sice si asi po pár dnech vybavím jen ono finále, ale whatever. Celkově si Mirai asi nezaslouží to nižší hodnocení, které zde má (ačkoliv udělím skoro stejné), ale je dle mého naprosto pochopitelné. Po prvním zhlédnutí 70%, možná po větším vyrovnání filmu jako celku postupem času nějaká procenta uberu. (16.01.2022)

Rodinné anime s poučením pro děti dost zaostalo za mým očekáváním. Jakoby se autor občas snažil z naší reality vyrazit do fantastických světů, jaké vytváří třeba Mijazaki, ale vždycky se radši vrátil do naší obyčejné současnosti. To už mi přijde lepší napsat scénář z reality bez fantastických prvků. (31.12.2023)

Vlastně dost obyčejný příběh (nebo jeho krátká sekvence), který může být nenásilně poučný, stejně jako nekonečně nudící - záleží na tom, z jakého konce to člověk vezme. Je nasnadě, že vlastnost imaginárního souznění s různými úrovněmi svého života, by byla dost užitečná pro každého :-) a Mamoru Hosoda se s tímto tématem nepopral špatně. 75% (22.04.2019)