Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHrají:
Sofia Boutella, Romain Guillermic, Souheila Yacoub, Kiddy Smile, Claude Gajan Maude, Giselle Palmer, Taylor Kastle, Thea Carla Schott, Sharleen Temple (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední noc v chatě uprostřed lesů, zima 1996. Třicítce tanečníků a tanečnic končí intenzivní trénink na turné v USA, zbývá už jen závěrečná party. Na vinylech Daft Punk nebo Aphex Twin. A k tomu jedna velká nádoba sangrii, která na chvilku zmizela z očí... Drogový muzikál či taneční horor Climax získal v Cannes pověst nejlepšího snímku režiséra Gaspara Noeho, zvítězil v sekci Quinzaine des réalisateurs a stal se jedním z největších překvapení celého festivalu. Zrození a smrt jsou mimořádné zážitky. Život je pomíjivé potěšení. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (331)
Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %] ()
Takmer úvodná dance scéna vás hneď totálne pohltí, pretože je natočená absolútne famózne. Zhruba 20 tanečníkov predvádza na parkete tanečnú dokonalosť, pričom každý jeden z nich je osobitý nie len svojou povahou, ale aj svojim tanečným štýlom. Napriek tomu jeden do druhého k sebe zapadajú ako skladačka. Ale poďme k pointe. Climax nemá žiadnu dejovú líniu, zachytáva poslednú žúrku tanečníkov v chate uprostred ničoho pred ich celosvetovým turné. Party sa začína nevinne, iba kvalitným tancom, techno hudbou a pár misami sangrie. Po nejakom čase však tanečníci zistia, že ich nápoj niekto obohatil kvalitnou dávkou LSD. Postupne začínate sledovať ich zmeny nálad, či už pôjde o sexuálne orgie, záchvaty paniky, násilnosť alebo iba nekonečný únik do tanečného sveta. A to všetko podčiarknuté techno hudbou a hypnotickými svetlami, s ktorými Gaspar Noé, ako vieme, pracuje veľmi rád. Každá z postáv prežíva svoje pocity úplne inak, no väčšina z nich uviazne na veľmi veľmi zlom tripe. A vy si to poctivo odtrpíte s nimi. Každopádne, po filmovej stránke je Climax natočený výborne, neprekáža mi absencia deja, pretože práca s emóciami ju nahrádza a vykompenzuje. Téma drog a sexu môže pripadať mnohým lákavo a preto je dosť možné, že do kín priláka aj popcornových divákov. Treba však myslieť na to, že Climax je artová a psychicky náročná záležitosť. A verte mi, že nepôjde o párty, ktorej by ste sa chceli zúčastniť. *Videné na MFF Cinematik, 2018. ()
Snad každý druhý lepší filmový kritik načrtl rychlou, více či méně skromnou paralelu mezi Boschovým obrazem Pekla z triptychu Zahrada pozemských rozkoší a druhou částí Noého snímku, tou „hororovou“. Byla by chyba, jak to činí opět každý druhý kritik, oddělovat první (než se něco zvrtne) a druhou část filmu stejně, jako nelze oddělovat části triptychu. A zde se můžeme opřít o myšlenku, která zazněla ve filmu Jeana Eustache právě o Peklu Boschově: „Opravdu mi přijde, že je to ve třetím obraze, v popisu pekla, kdy se Bosch konečně nechává unést. Nechává se unést popisem slasti, nesmyslné a kompletní. Tato slast je tak kompletní, že tu dokonce není přítomno její vědomí.“ Jestli je vztah mezi bolestnou slastí a atraktivitou děsivosti pouze vědomým protikladem, zatímco na rovině nevědomí vytouženým cílem pudu smrti, ke které za radostného pláče hrůzy ochotně kráčíme ihned poté, co nám LSD vypne sociální inhibitory, je možnost, kterou Noé exaktně nezkoumá, jen ukazuje. A to pro mě jeho klasická poloha: směs povrchnosti a snahy po hloubce. Naštěstí již víme, že protiklady nejsou vylučující se, ale do sebe kolidují, takže i nad dílem Noého nelze z takovýchto důvodů zlomit hůl, vždyť Bosch také neměl dobré vztahy s perspektivou a tím i s hloubkou pole; rovněž Noému vyčítat povrchnost by bylo jen buržoazní ulpívání na vědomé sféře filmu. ()
Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek. ()
[Co tě nezabije, to tě posílí – a to platí dvojnásob, pakliže ti někdo hodil něco do pití – aneb "little party never killed nobody!"] _____________ A24, sangria, hudba, tanec, drogy, LSD, paranoia, chaos, Daft Punk, sex, klaustrofobie, incest, Rolling Stones, a CLIMAX. To vše nasnímaný takřka na jeden záběr pod precizní taktovkou kamerovýho mága Benoîta Debieho v jednom z nejvíc provokativních a nejvíc extravagantních filmových milníků (nebo spíš bad tripů?) evropský kinematografie za posledních několik let – přeci jen, kolikrát za život máte tu jedinečnou příležitost vidět na velkým plátně halucinogenní taneční horror o motivu života, smrti a nesnesitelné lehkosti bytí? Intenzivnější psychedelický bad-trip vaše instinkty v kině nikdy nezažijou – tvoje mysl a tvůj mozek totiž nechápou, a ani nechcou chápat, co se vlastně děje, jakej neuvěřitelnej bizár tvoje oči sledujou, až se ti z toho všeho motá hlava. Doopravdy neopakovatelný, experimentálně opulentní a neobyčejně pohlcující audiovizuální zážitek, hotová cinefilní extáze a nefalšovaná anarchie která radikálně bourá formální konvence filmovýho řemesla. O to větší haluz je fakt, že většina zvráceností co zde uvidíte je čistá improvizace – a o to víc pak člověka fascinuje, jak se tuhle šílenost podařilo natočit. Gaspar Noé není génius ani vizionář, Gaspar Noé je magor – jen on má totiž koule na to dát závěrečný titulky na začátek stopáže, úvod doprostřed, a finále natočit komplet vzhůru nohama. Diváka pak už jen provokuje relativně nevinná otázka: jaký sadistický myšlenky se mu skrývají v tý jeho zkurvený plešatý palici? ...... aneb za málo peněz hodně muziky. Můj nejoblíbenější film při stavu zvýšenosti (prostě se zhulte a čumte na tu nádheru). Život je doopravdy pomíjivé potěšení 💙🤍❤️ [#LSDJEKÁMOŠNÉŽRÁDLO!] ()
Galerie (19)
Zajímavosti (11)
- Gaspar Noé na debatě v kinu Aero mimo jiné uvedl, že herci měli volnost jak v dialozích, tak ve výběru toho, jaký osud bude mít jejich postava. (Mates...)
- Celosvětová premiéra proběhla 13. května 2018 na Cannes FF. (ČSFD)
- Název filmu se objeví až na úplném konci. (griph)
Reklama