Režie:
Alice WinocourScénář:
Alice WinocourKamera:
Georges LechaptoisHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Eva Green, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller, Nancy Tate, Jan Oliver Schroeder, Zélie Boulant, Delcho KoprivshkiVOD (2)
Obsahy(1)
Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima" podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (126)
Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu. ()
Kdysi holčičky snily o tom, že se stanou novými Popelkami, pro něž přicválá princ na bílém koni, tady se sní o letech do kosmu. Proti tomu žádná. Ale vše je natřeno růžovou barvou a nejvíce brýle, přes něž se dívá kamera. Rodina a kariéra jdou těžko skloubit, rozhodně velmi nedůvěryhodně působí, když někdo dělá špičkovou kariéru, přičemž je fixován na své dítě. A samozřejmě vždy ve správnou chvíli dá přednost tomu správnému. Když těsně před koncem tohoto romantického cajdáku hlavní hrdinka ohrozí celou misi, aby pod rouškou tmy předvedla dceři to, co následující den uvidí z větší blízkosti, zůstává rozum stát. Ze stoje spatného přejde přímo do couvání, když mu dojde, že ani středisko, ani raketu rozhodně nikdo nehlídá, tudíž je možné se všude prakticky bez problémů promenovat tam a zpět. ()
Přibližně do poloviny stopáže se snímek Proxima tváří velmi realisticky, ale pak se začnou dít věci, nad nimiž zůstává rozum stát. Jsem rozčarovaná především z toho, že hlavní hrdince se podařilo opustit předodletovou karanténu, aniž by to kdokoliv zaregistroval a k tomu se ještě několik hodin pohybovala se svojí dcerou v prostoru, který by měl být přísně střežen. Souhlasím skoro se vším, co bylo zmíněno v obsáhlém komentáři uživatelky Jitka Cardová, i když hodnotím podstatně mírněji. Pokud se totiž zaměřím čistě jenom na režii, kameru a hudbu, tak z těchto hledisek nemám prakticky žádné výhrady. (55%) ()
Psychologický film o tom, ako sa pripraviť na život na najbližšie mesiace až roky bez dcéry. A plus k tomu akýsi polodokument o tom, ako prebieha príprava na let do vesmíru. Nič viac, nič menej. Akékoľvek napätie tu absentuje a v podstate aj dej je osekaný na minimum, prekážky smerom do cieľa, respektíve na palubu rakety, scenár postavám nestavia. To je len suché konštatovanie, určite nie kritika. Vážne nejde o žiaden zábavný produkt o ceste do vesmíru, čo môže pre veľkú časť publika predstavovať problém premietajúci sa do nudy. Ale zase ako často natrafíte na film odohrávajúci sa vo hviezdnom mestečku v Rusku a na Bajkonure v Kazachstane a v jeho okolí. Záverečné titulky s fotkami reálnych kozmonautiek s ich deťmi ma -skoro- rozplakali. ()
Presne som dostal to, čo som čakal. Náročný výcvik z pohľadu ženy, ktorá má v hlave plno iných myšlienok a myslí si, že bez nej sa celý systém zrúti. Na jednej strane pochopiteľné, na strane druhej ( hlavne v závere ) ohrozenie celej misie, čiže číre bláznovstvo. Tie kritéria by mali byť nastavené inak. Film je aj napriek tomu fajn, Evka a jej cecky to tam držia, ale žeby som bol nadšený, to nie. Rozpačité 3 z 5 ()
Galerie (16)
Zajímavosti (5)
- Kočka se ve filmu jmenuje Laika. Stejné jméno měla i fena, první živý tvor z planety Země, který se dostal na oběžnou dráhu. (Brainstorm)
- Ve scéně, kdy leží Sarah (Eva Green) v pokoji na posteli hlavou dolů, sleduje scénu tance z ruského velkofilmu Vojna a mír (1966). (Roztržitý Luke)
- Některé scény byly natočeny ve skutečném centru pro vesmírný výcvik – a sice v European Astronaut Centre, které se nachází nedaleko Kolína nad Rýnem v Německu. (Stanislaus)
Reklama