Adéla ještě nevečeřela

Dlouho mi trvalo, než jsem se k této klasice dostal, protože jsem měl z různých útržků zafixováno, že se mi to nebude líbit. Opak byl pravdou. Je to jedna z mála parodií, která se mi fakt líbila. Famózní je opět Rudolf Hrušínský jako věčně nenažraný Ledvina. Stejně tak Miloš Kopecký. Zajímala by mě jedna technická věc. Proč předabovali Petra Bruknera? Jeho hlas by se do parodie báječně hodil! (20.01.2008)

Jeden z důvodů, proč Oldřicha Lipského řadím do své režisérské top 5. Herci (Kopecký, Hrušínský, Dočolomanský, Pešek, Konvalinková a další), režie, scénář (Brdečka Rulez), výprava, vše je tak dokonale skloubeno, že se nedá ani popsat. Jeden z filmů, kde si nepamatujeme části, ale celek. "No, to je zase den." - "Ukliď to." / "Dar přítele Messera." (29.10.2005)

"Vždy ve střehu." Nick Carter by měl znovu vyrazit do Prahy - samozřejmě do tý ve Vídni. Tentokrát se sice neztratila žádná doga, ale někdo nám vysává státní rozpočet. Vsadím klidně dar přítele Rentgena, že kdyby měl Carter k dispozici komisaře Ledvinu, všechny pražský výčepy, babočku minerála, létající bicykl a kdyby se vyvaroval nadměrný konzumace pampeliškového vína, tak by nepřizpůsobiví občané brzy museli do práce a politici do pruhovanýho. Nicku, vrať se, Evropu rozkládají olomoucký syrečky a má bránice tě potřebuje. (14.01.2015)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

Filmografia Oldřicha Lipského obsahuje bezkonkurenčne najvyšší počet vynikajúcich komédií a paródií a je iba na divákovi, či prijme všetky s rovnakým zaujatím alebo sa mu v pamäti rozdelia do skupín. Ja patrím k tým "alebo" a aj keď som sa na Adéle viackrát dobre zabavil, nezaujala miesto v mojom top leveli, kde patrí Limonádový Joe, Happy end, Jáchyme, hoď ho do stroje a Traja veteráni. Určite však patrí medzi vzácne výnimky vo filmovej tvorbe normalizačného obdobia a pobaví aj dnešných divákov, aj keď ich časť bude ťažšie vnímať jej parodický žáner. (28.12.2011)