Pásky z Nagana

Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme... (28.03.2018)

Sportovní dokument pár exeláns. Líbilo se mi zapojení více pohledů než jen Záruba, Hašek, Jágr. Třeba Theo Fleury je super týpek, ten tam sednul jak hrnec na prdel. "What happened? What happened? Oh, we lost in a fucking shootout, that's what happened." A vtipný je, že to natočil člověk, kterýmu bylo v době Nagana 10. Mě bylo v 13 a sice si to pamatuju, všichni jsme to prožívali, ale nevím jestli to v tomhle věku bylo tak intenzivní, abych si na tohle troufl. (24.04.2018)

Emoce se dají ždímat, neskutečně silně natočený dokument rezonující s ohledem na dobu, ve které se odehrával. Událost neztrácí na své síle ani po 20 letech. Za mě možná nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dal. 96%. PS: scéna, kdy se ptá moderátor, co znamená Svoboda anglicky dokáže vymyslet opravdu jenom život. (10.03.2018)

Jestli jsem něčeho milovníkem a mám o tom přehled, pak je to dokumentární žánr a hokej. The Nagano Tapes je po filmařských stránkách asi jeden z deseti nejlepších dokumentů, které jsem v životě viděl a bezesporu ten nejlepší sportovní dokument. To píšu bez veškerého sentimentu, i kdyby ten turnaj vyhrál Kazachstán a dokument byl o něm v identickém provedení, bavil by mě úplně stejně. Ačkoliv mám notoricky nakoukanou dobovou VHS kazetu a hokej mě zajímá a baví, některé vyštrachané informace a především pohledy samotných protagonistů pro mě byly zcela nové. Marginální výtky mohu mít snad jen k tomu, že stopáži by slušelo o 20 minut víc a trochu větší zasvěcení do sportovní stránky turnaje včetně představení největších hvězd (Švédové a Finové jsou zde vynecháni). Celý sportovní pavouk mimo nás byl ignorován (sportovního diváka ze zahraničí by zajímal) a byly opomenuty i sportovní témata té doby týkající se turnaje, například rozhodčí a jejich posuzování zákroků, či český protest proti Švédům (Ulf Samuelsson). To je mi ale vlastně ve výsledku jedno, protože tomu se detailně věnuje třeba výše zmíněná alternativa. Ano, takto se dělá světová dokumentární tvorba 21. století a jsem nesmírně hrdý, že do této doby neznámý Ondřej Hudeček předvedl vlastní obdobu Nagana, ne na ledových kluzištích, ale na poli dokumentárního žánru. Víc podobných talentovaných českých lidí, víc podobné tvorby, která se vymaňuje z české průměrnosti a marastu. Přeju jemu i nám všem aby měl dokument co největší světový dosah a zakoupila ho některá ze zahraničních TV, protože nejde ani tak o malicherné vítězství na jednom turnaji před 20 lety, jde o geniálně minimalistické zobrazení českého 20. století, které by mělo vidět co největší procento zahraničních diváků a co největší počet Čechů by si ho měl povinně připomenout, protože začíná zapomínat. 100 % ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- V době Nagana mi bylo 8 a taky si pamatuji kde jsem v tu dobu byl. Na škole v přírodě nás vyhodili učitelé do pokojů z místnosti s televizí, aby se mohli sami podívat na reprízu ČR - Kanada. Dívat jsme se chtěli i my, leč národní soudržnost na hory patrně nedorazila. Když jsem jako jediný zůstal za dveřmi a cca. půl hodiny alespoň poslouchal a vzrušující dění si pouze představoval, po nenápadném nakouknutí dovnitř a mém okamžitém zpozorování přede mnou zabouchli dveře, aby se v místnosti 30x3km mohli dívat ve třech sami. Proto mě trochu pobavila ta sentimentální pasáž jak se celý národ semkl a díval se společně. Škoda, mohl jsem mít taky pěkné vzpomínky, takhle si z Nagana vybavuji jen ta masivní dřevěná futra. (04.03.2018)

Mocná je nostalgie. Najelo mi to jak před dvaceti lety a chvílemi jsem se přistihl, že mám chuť se rozbulet úplně stejně jako Robert Záruba. Ale není to žádná kýčovitá glorifikace něčeho, co za dvě dekády narostlo do národního pomníku. Je to parádně sestříhaná montáž známého i neznámého, vyvážená na všech frontách barikády a s neskutečně lehkonohou rytmikou dává do souvislosti i historické křivdy s hokejovými odvetami. Takhle plnokrevný filmový zážitek nabídne letos už máloco. (09.03.2018)