Vítejte v Marwenu

Robert Zemeckis ve skvělé formě. Nenapadá mě jiný režisér, který by dokázal napůl hraně a napůl animovaně odvyprávět takový příběh, mezi těmi formami nejprve mazaně přepínat a postupně je i nechat, ať se prolínají a navzájem jedna druhou ovlivňují... A aby to pořád byla zábava a přitom zároveň něco víc. Velmi často má Vítejte v Marwenu atmosféru těch Zemeckisových filmů, pro které jsem si ho zamiloval, od Návratu do budoucnosti (ostatně i v Marwenu je stroj času a ano, umí létat) přes Falešnou hru s králíkem Rogerem po Forresta Gumpa. Hudbu v tom případě samozřejmě nemohl složit nikdo jiný než Alan Silvestri a také při jejím burácení si člověk s úsměvem vzpomene, jaké to bývalo dřív. Že má film tak nízké hodnocení, mě překvapuje. Vždyť přece i kdyby vás nechaly režijní hrátky chladnými, pořád je tu stoprocentně fantastický Steve Carell, ne? (09.06.2021)

Režijně se Zemeckis opět blýskl svou hravou, vytříbenou řemeslnou jistotou (tradičně podpořenou výborným Silvestriho soundtrackem), ovšem příběhově i emočně tak trochu mlátil prázdnou slámu. Brakové fantazírování v loutkovém Marwenu totiž nezaujalo o mnoho víc, než nelehké, bohužel značně předpovídatelné vyrovná(vá)ní se s úzkostí (a závislostí na lécích - velké twistové odhalení, které ovšem divák prokoukne dávno dopředu) brutálním přepadením traumatizovaného umělce, jehož neutěšený stav a únik od reality odráželo. Ani Carellův soustředěný výkon srdce neotevřel. (15.04.2019)

Robert Zemeckis je hračička a vizuální cit ukazuje i v tomto filmu, který je s přehledem jeho nejslabším. Skutečný příběh muže, který utíká do světa alternativní druhé světové války, ve které bojují panenky, je vizuálně zajímavý, ale příběhově nikoliv a přestože se ve výsledku jedná o zajímavý příběh, jeho podání není přesvědčivé, což je u Zemeckise překvapivé. (20.08.2019)

Na několik scén z úvodu snímku jsem zíral a vůbec nechápal, která bije (asi budu muset začít číst obsahy, než se podívám na film), pak jsem se do toho ale dostal a nakonec jsem si tu podivnost docela užil. To, že něco takového někdo reálně prožívá, je docela depresivní, mě se ale líbila celá figurková autoterapie, byla až nečekaně zábavná a výborně kontrastovala s nevyhnutelnou hrou na city. A Steve Carell opět ukázal, že umí. (11.08.2019)

Zhltol som to ako malinu. Oldschoolovo, typicky Zemeckisovsky (aj ked tentoraz omnoho komornejsie) vyrozpravany skutocny pribeh s paradnou stylizaciou. Je to silne v myslienke, pribehu a forme (aj ked mozno nie kazdemu sadne). Navyse je tam lietajuci stroj casu, coolove kosenie nackov a aj mila brutalita. Carell samozrejme vynikajuci. Tieto vazne polohy mu sadnu viac nez tie komedialne. Ten hejt kritiky vobec nechapem. Alebo uz je vazne zakazane rozpravat podobne pribehy od srdca? (06.10.2019)