Vítejte v Marwenu

Robert Zemeckis v posledních letech točí zajímavé projekty, ale Welcome to Marwen vyniká každým svým aspektem ze zažitého normálu. Jako, nejdříve jsem vůbec nevěděl, co si o filmu myslet, ale postupem času jsem tomu přišel na kloub a pochopil jsem to kouzlo, kterým film oplývá. Tak zaprvé ten příběh. Připomnělo mi to svým ztvárněním Malé válečníky z devadesátých let minulého století, po stránce animací bezchybná práce, člověk by i podle mě dokázal pochopit daleko štědřejší rozpočet než "jen" 39 milionů dolarů. Výborná akce a ty přechody mezi fikcí a realitou mě někdy odrovnávaly (asi nejlepší scéna při soudním líčení, kdy dojde k imaginární figurkové přestřelce mezi Hoggiem a nacistickými vojáky......to člověk fakt nevymyslí :D). Steve Carell rozhodně ve své kariéře zahrál daleko jednodušší role, tady musel naplno projevit svůj herecký um, což se mu v každém jeho momentě na plátně podařilo. Jeho postava Hogancampa tím pádem nabyla plusových bodů, co se týče věrohodnosti, některé dialogy mezi ním a ostatními postavami fakticky sloužily k zamyšlení. Když k tomu všemu (převážně pozitivnímu) přičtu brilantní hudbu od Silvestriho, tak se prostě jedná o film, který svým příběhem mine většinu publika (což se ale dá pochopit, každému takový typ snímku nemůže sednout), ale svou diváckou základnu asi určitě najde. Já osobně se zařazuji do té druhé kategorie. Za mě dávám 86 % (12.07.2019)

První scéna u soudu je skvělá a scéna v muzeu mě trochu dojala a to i bez citového vydírání. Žel, zbytek filmu je neskutečně mdlý a taky dost nudný. Vizuálně se to Zemeckisovi opět povedlo, ale i když to má relativně silný námět, i tak je to chladné a bez emocí. Navíc to je i nevýrazně zahrané, nějaká lepší psychologie hlavní postavy by taky neuškodila (nebo by aspoň stálo za to do toho všeho líp zapojit jeho fetiš na lodičky, takhle působí nedůvěryhodně a nahodile, jako by ho tam scénáristi prostě chtěli stůj co stůj) a některé prvky zůstanou bůhvíproč nevysvětlené (třeba koho charakterizovala ta čarodějnice?). V rukou zručného režiséra by to mohlo být dost silné dílo, problém je ale v tom, že Zemeckis zručný režisér je. Tím pádem co se stalo? Už se vytočil? Už má nejlepší léta za sebou? Nebo se to prostě nepovedlo a příště už to bude lepší? Ty novější Zemeckisovy filmy nedokážu zatím pořádně shrnout, třeba Vánoční koleda se mi líbila, ale tohle je slabé a Muž na laně je nanejvýš průměrný. Ale tak uvidím jak mě zaujmou další jeho novější filmy, třeba budou lepší. Ale btw líbilo se mi, že v Marwenském baru čepují Plzeň :-) 2* (21.03.2021)

Robert Zemeckis je hračička a vizuální cit ukazuje i v tomto filmu, který je s přehledem jeho nejslabším. Skutečný příběh muže, který utíká do světa alternativní druhé světové války, ve které bojují panenky, je vizuálně zajímavý, ale příběhově nikoliv a přestože se ve výsledku jedná o zajímavý příběh, jeho podání není přesvědčivé, což je u Zemeckise překvapivé. (20.08.2019)

Vítejte v Marwenu představuje skrz na skrz rodinný příběh, v němž si toho ale dospělí mnoho nenajdou. Střílí se v něm na figurky nacistů, hlavní hrdina má slabost pro ženské boty a originální cestou se řeší ta nejméně originální a nedostatečně hutná zápletka. Steve Carrell dělá, co může, a z každé scény přímo sálá, jak se Robert Zemeckis baví, takže to celé samozřejmě krásně vypadá a nenechává na pochybách, že se sešli mistři svého řemesla. Škoda, že emoce jsou tentokrát až příliš strojené a atrakce zastiňují sílu vyprávění, kterou jsme si u autora tolika filmových klasik zamilovali. Přestože si to nezaslouží, Marwen se nejspíše brzy obrátí v sutiny a matné vzpomínky. Recenze zde. (01.04.2019)

Režijně se Zemeckis opět blýskl svou hravou, vytříbenou řemeslnou jistotou (tradičně podpořenou výborným Silvestriho soundtrackem), ovšem příběhově i emočně tak trochu mlátil prázdnou slámu. Brakové fantazírování v loutkovém Marwenu totiž nezaujalo o mnoho víc, než nelehké, bohužel značně předpovídatelné vyrovná(vá)ní se s úzkostí (a závislostí na lécích - velké twistové odhalení, které ovšem divák prokoukne dávno dopředu) brutálním přepadením traumatizovaného umělce, jehož neutěšený stav a únik od reality odráželo. Ani Carellův soustředěný výkon srdce neotevřel. (15.04.2019)