Závěť doktora Mabuse

Filmy Fritze Langa z přelomu 20. a 30. let patří k vrcholům meziválečného filmu v tehdejším říšském Německu, v minulosti mne již velice zaujal snímek Vrah mezi námi (1931) rovněž s Otto Wernickem v roli policejního inspektora Lohmanna. Těšil jsem se na velký filmový "výbuch" podobného ražení, ale bohužel se dostavil jenom zčásti. Všechny ty krásně vymyšlené záběry, na svou dobu velice nápaditou režii a zrealizované filmařské nápady doprovázel na můj vkus zmatený až překombinovaný příběh, který mne tolik nezaujal. Nesedlo mi především smíchání pěkné dobové kriminálky s fantasticky pojetým hororem o záhadném doktoru s obživlým duchem či šíleným zpívajícím psychopatem. Občas jsem se v tom ztratil a v rámci celkového zhodnocení to úplně nevylepšily ani poměrně napínavé pasáže k závěru. Navíc ve srovnání se zmíněným předchozím Langovym filmem mi připadá celá zápletka poněkud braková. Takže zůstává jen obdiv nad filmařinou bez výraznějšího proniknutí k obsahu a lepší 3 hvězdičky. 65% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)

Testament dr. Mabuseho je volné pokračování napínavého příběhu o ďábelském mistru převleků, člověku, jenž vyniká svými schopnostmi hypnózy, ale především nevyzpytatelném zločinci, který často bývá přirovnáván k Fantomasovi. Tento snímek je druhým zvukovým filmem Fritze Langa (po Vrah mezi námi) a zvuk hraje v tomto díle velice důležitou roli - ještě víc vyhrocuje vypjaté momenty a dává již tak dost mysterióznímu příběhu další rozměr. V tomto pokračování je Mabuse již zdánlivě neškodně "uklizen" v sanatoriu pro choromyslné, kam se dostal po dopadení v prvním filmu. Jeho neškodnost je však iluzí. Hlavními postavami filmu jsou především komisař Lohmann, ředitel sanatoria prof. Baum a také rozporuplný milovník a napravený kriminálník Thomas Kent - První z nich rozplétá nitky závažných zločinů, jejichž stopy vedou právě do sanatoria, kde dlí podivínský Mabuse, posledně jmenovaný mu pak v závěru vydatně pomáhá. Testament obsahuje několik nezapomenutelných scén (především vražda dr. Kramma na křižovatce je velice originální) a jako celek působí oproti neskutečně dlouhému prvnímu dílu mnohem svižněji. Navíc nejde jen o thriller, ale snímek je napěchovaný narážkami na soudobé dění, v nichž říšský ministr propagandy Goebbles uviděl nebezpečí a film zakázal. Skutečně, tajemný Mabuse svými schopnostmi a konáním není v určitých momentech nepodobný Adolfu Hitlerovi. Testament je výborný film, silně expresionisticky laděný a s výbornou atmosférou. Váhám váhám...4 nebo 5? Zlatý střed... 4 a 1/2* (16.01.2007)

Lang mě vždy udivuje svojí chopností suverénní režie, která je bohatá na vizuální podněty a téměř si nezadá s kinematografií současnou. Závěť doktora Mabuse je tak zajímavá podívaná s hutnou atmosférou a mnoha skvělými momenty, kterou však trochu sráží její délka a celkové vyznění, které není z mého pohledu tak zajímavé, jak se v průběhu filmu může zdát. 6/10 (16.10.2018)

Návrat nejen ďábelského Dr. Mabuseho (kterého nezastaví ani vlastní smrt) z němého Doktor Mabuse, dobrodruh, ale i inspektora Lohmanna z M alias Vrah mezi námi je z dnešního hlediska "jen" čistá zábava, protože dobový kontext narozdíl od M-ka není tak zřejmý. Jako napínavá kriminálka rozhodně obstojí, byť v první polovině je tempo poněkud ospalejší. Každopádně se hodlám pustit i do prvního doktorova dobrodružství a sehnat si Testament v originále, protože španělština se k Langovi přeci jen tolik nehodí. :o) (19.01.2008)

Další z průhledů do světového rozměru našeho západního souseda i dnes připomíná, že německá demokracie nejenže existovala, ale byla také schopna účinné, hluboké a působivé sebereflexe. Zakázal-li "pán myšlenek" Třetí říše toto podmanivé dílo, dobře věděl, co činí. Skutečná tvář nacismu, produktu hnilobné romantiky, za níž se skrývá neurvalé úsilí o moc a podmanění, je dokreslením neblaze proslulého řevu Hitlerových projevů a v stále expresionismus evokujícím pojetí si v nás přímo vynucuje strach, hrůzu, bezmoc, touhu po útěku. Šílenství, doložené pozdějším Thyssenovým výrokem o polokreténech, tu přímo kape z plátna. Účinek a jeho sílu dále zvýrazňuje historická kresba vlastně demokratické výmarské krimininální policie, pomyslného světa světla a věcnosti, až polaritního protipólu démonizujících asociací, v nichž si nacismus tolik liboval. Šoa, etnocida, holokaust, krematorium, vězeňské bloky Osvětimi, Sobiboru, Ravensbrücku, Mauthausenu jsou tím, co svou intuicí Lange tušil a nahmatával. Jak víme dnes, dařilo se mu to natolik úspěšně, že to i dnes vyvolává v zádech mráz a v krku smrtelnou úzkost. Ano, Hitler a Německo nebyly nikdy pojmy, které by se beze zbytku překrývaly. Je dobré to vědět a znát. (22.06.2011)