Opilý anděl

Trojice Kurosawa-Mifune-Shimura poprvé spolu. Na to, že jde právě o jeden z ranějších Kurosawových snímků, je to rozhodně jeden ze skvostů mezi jeho filmy. Příběh samotný není nijak složitý, v podstatě sledujeme vyvíjející se vztah mezi laskavým avšak svérázným doktorem ("opilý anděl") a tvrdohlavým cholerickým yakuzákem. Shimura a Mifune se v těchto rolích skvěle doplňovali a jejich výměny byly místy jak komické, tak dojemné. Zkrátka dvojice k pohledání. Příběh má navíc i své prosté sdělení o tom, že silou vůle člověk může změnit svůj život. Za mě proto plní vše, co bych od Kurosawova filmu očekávala. Navíc oproti některým jeho pozdějším filmům má tento rozumnou stopáž, která není přestřelená, což pro mě bylo taky příjemné. A jako třešničku na dortu bylo celkově zajímavé sledovat mladého Mifuneho v jedné z jeho prvních rolí. ~(4,1★)~ (29.03.2020)

Kto je vlastne zrovna v tomto prípade, tým Opitým anjelom? Buď je to skrátka ten, mimoriadne výbušný doktor Sanada, alebo proste ten extra tvrdohlavý pacient, alias gangster Matsunaga, ktorý, zdá sa, je veľmi vážne chorý? V podstate si obidvaja spomínaní protagonisti, ľúbia poriadne „vyhodiť z kopýtka”, a tak to môže byť tým pádom pre divákov trochu mätúce, ak náhodou teraz intenzívne rozmýšľajú, na koho sa totižto vzťahuje titul tohto filmu, keďže následne podotýkam, že konkrétne pochádza ešte z rannej tvorby Akiru Kurosawu, kde práve jeho - čochvíľa oddaní hereckí súputníci, čiže  Šimura & Mifune, vskutku, "premiérovo" predvádzajú spoločný, a k tomu i vydarený, herecký koncert, spočívajúci jednoducho v tom, že druhý pán v poradí, sa už snáď pomaly stáva jeho dvorným hercom, a tak si je čoraz istejší vo svojom, priam, majstrovskom hereckom prejave, ale zase by som určite nepovedal, že by toho „staršieho”, nejakým, zvlášť podareným spôsobom, zatienil. • Najskôr sú úplne rovnocenní vo svojich úlohách, ktoré podtrhuje i neskorší príchod antagonistu, ktorého sa nielen tento lekár nadmieru obáva. A atmosféra, miestami, sychravého počasia, a zas na druhej strane i špinavého prostredia, napomáha tomu, aby som sa zväčša cítil, rovnako totálne nepríjemne a mizerne, ako predovšetkým i hlavná postava zločinca v podaní Toširóa Mifuneho, od ktorého ale vôbec neočákavajte divoké výstupy, ako povedzme v tých hollywoodských gangsterkách, typu Public Enemy, či trebárs v remaku Scarface. Skôr je tomu presne naopak. Nakoľko tento osobnostný charakter, väčšinou bičuje jeho momentálne prebiehajúca, závažná choroba, tak sa vyhýba typickým akciám so samými prestrelkami na konte, kadiaľ zakaždým potečú potoky krvi... Všímal som si niečoho, čo ho sprvoti extrémne zasiahlo - najmä na jeho duši, čomu jednak nechcel uveriť, až sa to s ním viezlo naprieč celým dianím, a  so zároveň akousi potenciálnou vidinou na uzdravenie sa. Namiesto štandardných zásahov, po(d)stupuje nadštandardné konfrontácie so svojim náprotivkom, ktoré sú oveľa zaujímavejšie, ako v opačnom ponímaní. A práve vtedy sa je najviac na čo pozerať, pričom, samozrejme, nie som ochudobnený ani o „poriadne finále”, po ktorom nasleduje konkretizovaný epilóg. • Na poli niečo málo nad 90 filmových minút, sa udalostí v tomto filme - vyskytlo pomerne mnoho, popritom súčasne sršal i mnohými režisérskymi nápadmi a celkovými kvalitami, aké vždy dokážem oceniť, a treba ho vidieť aspoň raz, ak teda chcete vedieť, ako títo umelci voľakedy začínali... A je to mimochodom, dosť prospešné zistenie, čo už podľa hodnotenia - si nie je ťažké domyslieť, ktorému ani príliš veľa nechýbalo k plnému počtu piatich hviezdičiek!  (07.01.2023)

Expresívne herectvo aj emócie, odlišná mentalita, kde sa v jednej scéne ústredné postavy pobijú pre maličkosť, aby sa v ďalšej bavili o ďalšej liečbe a tak to ide po celý film. Mne tento prístup v tomto filme vyhovoval, nie vždy to tak pri ďalekovýchodnej kinematografii pociťujem. Kurosawa natočil jednoduchý, zrozumiteľný príbeh o ľuďoch a hlavne pre ľudí, čo je mnohokrát cennejšie, ako vyumelkovaný art. Práve preto mi mierne prekážal ten krátky umelecký sen. Dôvody Sanadu na liečbu nenapraviteľného pacienta, v ktorom vidí samého seba za mladi a vedľajšia línia s mladou pacientkou dodávajú filmu potrebnú hĺbku a emócie. 90%. (03.11.2012)

"Podivné je, že ten lid, stále otevřený vnějším dojmům a následkem toho stále přijímající dojmy, stále rozechvěný, dovede vždycky zůstati pánem sebe. Podobá se své smavé zemi, chovající podzemní oheň, jejíž lávy vylévá sto sopek. Je vlídný a usměvavý, a propuká-li někdy v zuřivou prudkost, zůstává tato prudkost vždycky metodicky řízena. Rozumuje i ve hněvu, jeho strašlivá statečnost jest jen jasnozřivým zanícením jeho vůle. Stylizuje i své cítění. A jeho umění, vzešlé z přesného rozmachu, z lyrického unesení, uzavřeného v čisté formě, třebas někdy zadrhávané, se nepodává proudu báječného pudu, který je řídí. Jsa v jádru sobecký a žárlivě střehoucí svých vymožeností pro sebe, nechce tento národ podati leč přeměněný jejich obraz." (Elie Faure) (26.02.2020)

Působivý snímek protkaný řadou symbolů o zvláštním vztahu dvou lidí, z nichž jeden, doktor a alkoholik, se jen zdánlivě jeví jako slaboch. Druhý je gangster, naopak navenek vystupující jako sebevědomý člověk, ale svým chováním jen dokumentuje, že je slabý a zlomený. Svérázný lékař Sanada ("Nechvástej se tady. Já zabil víc lidí než ty." Je to takový předchůdce dr. House, i když ten pacienty nemlátí - zatím :-), vyžaduje od pacientů disciplínu a odvahu ("Zbabělce léčit nebudu." ) a připomíná pozdějšího legendárního Rudovouse. (01.01.2008)