Osvícení

Znekľudnujúci. Tak by sa dal vystihnúť tento masterpiece pána Kubricka. Znekľudňujúca hudba, krásne vysokohorské, ale znekľudnujúce prostredie, znekľudňujúci hotel, znekľudňujúce farby a ornamenty hotelového koberca a najmä (aspoň pre mňa) znekľudňujúce dvojčatá. Znekľudňujúci Jack od začiatku až do konca. Podľa môjho názoru asi najlepší Kubrick tesne pred Clockwork Orange. Neviem čo by som tomuto filmu vytkol, pretože Kubrickovej réžii naozaj nie je čo, to že film nie je navonok dynamický nahradí akási skrytá dynamika, kamera je parádna a herci taktiež. Možno mi trochu vadil ten happyend ale asi to tak malo byť. 10/10 (21.03.2005)

Naprosto ukázkový horor, špička žánru a to nehledě na stáří. Izolovaný, prázdný a děsivě prostorný hotel ve Skalistých horách, synek, mamka a čím dál vyšinutější taťka. Jack Nicholson válcuje sebelepší představu o téhle postavě, jakou by snad kdo z Kingovy knižní předlohy mohl mít. Charismatický psychopat jedna radost! Kompletně dokonalé - zvukové efekty, celkový vizuál a práce s kamerou, strašidelné výjevy, herci, napětí, prostředí... Nejde nedat 5*. (18.01.2011)

Cynický, zábavný a děsivý. Přestože jde o opak Odysey co do vstřícnosti k "náhodnému" divákovi, má k ní Osvícení nejblíž coby nádoba připravená k naplnění výklady všeho druhu. Proto tolik více či méně smysluplných konspiračních teoriích od těch relevantních (záměrné hrátky s kontinuitou a mapou hotelu) po ty méně pravděpodobné (konspirace o přistání na Měsíci). Tím je Osvícení extrémně zábavné a doslova přeplněné informacemi - ani ne tak dějovými, ale obrazovými. Na to byl Kubrick mistr. Proto mě sledování Osvícení vždy naplňuje maximálním zážitkem a uspokojením, protože nikdy nejde o pasivní připomínání známého filmu, ale seznamování s novými možnostmi a netušeným dosahem. O Osvícení platí, že ho člověk nikdy nevidí dvakrát - pokaždé jde o jiný film, jiný zážitek. (04.09.2009)

Asi jsem divný brouk, ale Kingovu knihu jsem zkoušel číst třikrát a vždycky jsem ji po zhruba sto stranách odložil. Nelíbila se mi. Zato film mě okamžitě dostal svojí sugestivní atmosférou plíživého děsu, na níž má olbřímí podíl mistrovský výkon Jacka Nicholsona. Jacka Torrance rozehrává jako harfu, nejdříve potichoušku se všemi temnými podtóny, aby pak náhle začal rvát všechny struny. Jackova proměna v monstrum je postupná a vpodstatě "dělá" tenhle film. Kubrickovi se obdivuhodně podařilo vytvořit strach bez tmy a stísněných prostor. Strach Osvícení je strach vzdušný, světlý, prostorný... A tím naprosto unikátní. K autenticitě filmu přispívá i to, že zlo jakoby nemělo zdroj – přícházi "zevnitř" Jacka, nebo je to zlo vtělené do genia loci? Je Jackovo šílenství skutečně pouze dílem jeho pošramocené psychiky? Divák vězí ve stejné nejistotě, v jaké uvíznou hlavní hrdinové snímku, těžko určuje rozložení sil mezi realitou a nadpřirozenem. Ale vše vede jen k jednomu.. REDRUM... také z toho máte husí kůži? (30.01.2004)

Díky puntičkářskému a někdy až protivnému Kubrickovi při filmování, můžeme nyní zhlédnout po všech stránkách propracovaný strhující psychologický horor. Na rozdíl od jiných vyvražďovaček a potoků krve, je zde vsazeno na Hitchockovu školu. Drobnými libůstkami jsme vtaženy do rozjetého vlaku a zjištujeme, že se vezeme až do konce filmu. Podbarvení některých scén hudbou umocňují už tak mrazivé scény ve starém hotelu, přechody v čase, představy, detaily, to vše nemá chybu. Mozaiku drobnůstek u Nicholsona tak i u syna Danyho Kubrick dovedl rozvést do posledního detailu. Nevím sice, kterou sestříhanou verzi jsem viděl, přesto to je jeden z nejlepších filmových bonbónků. (20.06.2004)