Wonder Woman 1984

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50% (27.12.2020)

Komiksová bída s nouzí. Už jednička pro mě nebyla žádným veledílem a kdykoliv si vzpomenu na směšné akční finále, je mi do breku. Pořád ale měla aspoň hezkou sekvenci v zákopech a snažila se o pár zajímavých motivů. Ve Wonder Woman 1984 ale není vůbec nic. Dokážu ještě pochopit stupidní zápletku jak z naivních komiksovek 80. let a snahu přiblížit se atmosféře tehdejších žánrovek. Jenže Jenkins s tím vůbec neumí pracovat. Osmdesátková atmosféra je příšerně líná a nenápaditá, humor zde (stejně jako v jedničce) vůbec nefunguje a pokusy dát postavám nějakou hloubku zde v mixu s cheesy příběhem působí dosti kontraproduktivně a legračně. A hlavně se to celé bere zbytečně vážně a chybí tomu ten správný nadhled. Mezi Gal Gadot a Pinem to sice stále jiskří, Kristen Wiig je však coby záporačka k smíchu ještě před crossoverem s Cats a Pedro Pascal se někde v půlce rozhodl, že už na to kašle a bude radši zkoušet, jak moc dokáže přehrávat. Akce je pak málo a v některých momentech to vypadá až nečekaně lacině. Patty Jenkins na to prostě nemá a místo pocty tehdejším komiksovkám a zábavné popcornovky nám servíruje nechtěně směšnou banalitu s infantilními dialogy či rádoby moudry, z nichž jsem měl v závěrečné třetině už opravdový bolehlav. Jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších žánrovek posledních pěti let. (27.12.2020)

Vůbec nejsem komiksový čtenář a filmy podle komiksů se se mnou naprosto míjejí. Ale zas tohle je barevné, je tam "princezna bojovnice a má robotické brnění", tedy atributy dost chytlavé pro obě děti, Gal Gadot je krásná a sympatická, docela bych si dala říct vidět ji v jiném žánru. A na konci, když si při zkáze světa malý chlapeček přal jenom tatínka, jsem dle očekávání uronila slzu. Buďte opatrní na svá přání, někdy by se taky mohla splnit! (20.08.2023)