Muž z oceli

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)

První půle geniální. Tíživost osudu, nejasnost vlastních cílů, víra i beznaděj, všechno pěkně pospolu - ať už v současnosti nebo flashbacích. Úvod je přímo úchvatný. Druhá půle se bohužel zvrhne ve zbytečně divoký digitální bordel, kde se stane ze světa jedno velké smetiště, které semele téměř všechny silné trumfy předchozích minut. Být tam jen finální souboj se Zodem, byl bych spokojenější. Ta "jak katastrofický film s Godzillou" vložka mi ale přišla naprosto nadbytečná. Přes výhrady rozhodně povedený restart, který dává tušit, že by nás mohla čekat velká série. Už jenom proto, že Henry Cavill se konečně našel a samotný Superman nikdy neměl lepší filmové otce (a myslím nejen Crowea a Costnera, ale i Snydera a Nolana). (20.10.2013)

Patlanice. Goyer vzal ústřední zápletku Lesterova druhého Supermana, zalil jí fantaskní omáčkou z pytlíku a doladil značně vyvanutou dramatickou vegetou, a tuhle míchanici předhodil Snyderovi, který se za kamerou chová jako Jirka Babica na tripu. Rychle, aby bylo uvařeno a hladový dav nenáročných strávníků dostal kotel žrádla, přičemž chuťový ocas, cit pro detail a vyváženost ingrediencí chybí. Je to místy hodně smutné pokoukání, protože na mnoha místech JE vidět zajímavý nápad či myšlenka. Jenže ani scenárista, ani režisér ji neumí vytěžit úplně na dřeň. Clark tak sice hledá sám sebe, jenže se to odbude scénami z trailerů (víc psychologie ve filmu NENÍ), naznačené téma dvou otců a matek se vždy jen tiše překročí, stejně jako naťuknutá politicko-mediální rovina, která působí neskutečně lokálně. Jako by existoval jenom Smallville a Metropolis, přičemž z ani jednoho neuvidíte víc než dvě tři ulice, které v druhé polovině lehnou popelem. A bohužel ne v bůhvíjak kulervoucím balení. Ano, je to velkolepé a digitální panďuláci létají ode zdi ke zdi a dávají si pořádnou čočku. Avšak Snyder příliš často opakuje viděné, stříhá často nesnesitelně rychle a i přes dynamiku záběrů postrádá jeho akce pořádnou gradaci, šťávu a jakýkoli emocionální dopad. Ono se ale není čemu divit, když se z Clarka stane Superman po jedné Jor-Elově brutálně tlačené expozici (těch je ve filmu několik a zaberou tak 25 minut, což je totální peklo) a žádné z postav se člověk nedostane pod kůži. Jak se máme bát o Perryho Whitea, jeho stážistku a redaktora, když za celý film řeknou 15 vět a jinak pouze statují? Jak se máme ztotožnit s mimozemšťanem, který je celý film pasivní a pak začne likvidovat budovy, ve kterých musí zákonitě zařvat stovky nevinných? Snyder na postavy tradičně dlabe a tlačí dvouapůlhodinový (a paradoxně velmi řídký) kolos k akčnímu závěru, aniž by na moment zvolnil, vychutnal si určitou scénu, anebo naservíroval ikonický záběr, jichž měli Donner se Singerem hned několik.Trpí tím nejen ústřední střet se Zodem, ale i vedlejší linka s tátou Kentem a silně podtaktovaná romance s Lois, ze kterých je místy cítit "amazing spider-manovský" syndrom parafrázovat jednou viděné s tím rozdílem, že nová verze působí značně stupidněji a vyžaduje skoro až nesnesitelně hloupé oslí můstky (severní pól a scéna s foťákem v tomhle směru vede). Můstky, které ani sympatický Cavill a hlavně brilantní Costner s Crowem nedokáží dostatečně zastřít. Posmutnělých 5/10 pro film, který chtěl být tak strašně supervážný, superrealistický a superinovativní, až je v konečném součtu nechtěně supersměšný a mnohdy i supernudný. P.S.: 3D vzhledem k četnému užití out-of-focus záběrů, zoomů a rychlých střihů často osina v zadnici. Prostorovost minimální. (13.06.2013)

Úvod na Kryptonu mi vyrazil dech a i dále bylo na co koukat. Superman dobrý, ale nejvíc na mě zapůsobil Russell Crowe. Vcelku komorní první půka byla fakt super a přeboostěné bitky na konci mi nevadily. Škoda že Clark nechodil na řecko-římské zápasy. Mohl dostat Zoda do kravaty mnohem dřív a ušetřit tak asi padesát mrakodrapů. Amy Adams mám jako herečku rád, ale na Lois se mi nehodila. (28.04.2015)

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)