Zlaté časy rádia

Pohodová a vkusná zábava tak trochu ve stylu Betty MacDonaldové. Allenova nostalgie — rádio už dávno neohrožuje tělesný i duševní vývin mládeže, která by u něj celé dny vysedávala, vstřebávajíc hloupé příběhy a nejdouc ani na čerstvý vzduch. Spousta jiných věcí, nehledě na multimediální vychytávky, však zůstává pořád stejných. 4½. (06.05.2013)

"Kdo je to ta Pearl Harborova?" :-)) Krasna pocta mediu radia (zvlast z pohledu cloveka r. 2013 ze "sveta internetu"). Spousta nostalgie zacatku amer. 40. let, Allen jako vypravec sveho detstvi, plno pekne muziky (blues, jazz, salsa....), vtipne absurdni situace a jedna potrefena rodina :) Dost me prekvapilo i vystoupeni D. Keaton (po dlouhe odmlce v Allenovych filmech). Proste retro jak remen. Doporucuji konzumovat jako vzdy s cervenym vinem....nebo mozna spis doutnikem a whiskey :) Trochu to pripomina Obecnou skolu nebo Pelisky. A historka o baseballistovi byla neskutecna, jsem se malem svalil smichy (musi se to videt, jinak uzivatel "formelin" ji tu popsal i doslovne :) (29.08.2013)

Tenhle film si natočil Allen pro sebe. Nahozené, nenáročné historky týkající se radiového vysílání nejdou Allenovi zdaleka tak dobré (ne všechny jsou povedené, ne všechny jsou vypointované) jako jeho obvykle silné dialogy a pro ty, kteří nemají v lásce hudbu 30.-40. let může být navíc těžké vyslechnout si všechna hudební čísla. To ale bude Allenovi asi jedno a přívětivě naladěnému divákovi také, všechno v tomhle filmu je totiž podřízeno budování atmosféry doby, kdy radio bylo na soumraku jazzového věku králem a samotřejmou součástí života, jako dnes internet a mobilní telefon. Prostě ohlédnutí do dětství do brooklynské čtvrti Rockaway, kde Allen vyrůstal. Kdo má Allena rád, bude mít rád i tenhle film, ostatními si nejsem jistý. (24.04.2020)

V čase, keď televízia ešte nebola, malo rádio svoje zlaté časy a bolo prítomné v domácnosti pri každej dôležitej udalosti. Teda v domácnosti Woodyho Allena, ktorú predstavuje v tomto retro filme vo forme banálnych historiek s miernymi dávkami humoru. Očakával som aj niečo zo zákulisia rádia, ale toho bolo minimum, dozvedel som sa len to, že sa netreba vymknúť na streche. Posolstvo filmu mi uniklo, možno bolo úmyslom len priniesť svedectvo o svojom detstve. –––– A pak tam byl táta s mámou, dva lidé, kteří se dokázali pohádat kvůli všemu. (02.04.2015)

Vzpomínání nostalgické, moc příjemné, přímo na hlášky poněkud chudé, ale na vtipné situace nikoli. K tomu parádní hudba a mnoho kvalitních písniček (spojených s často humornými událostmi). Scény jako originální vloupání, odposlouchávání sousedů, baseballista či únos svědkyně maximálně pobavily. Vidím to na slušné 4*. „Střelil se do nohy. Uřízli mu ji. Říkalo se, že už si nezahraje. Další sezónu si zahrál. Neměl nohu, ale měl udatné srdce! V zimě přišel o ruku. Naštěstí pravou. Neměl nohu a ruku, ale měl udatné srdce! Při lovu na kachny měl nehodu. Oslepl. Ale zůstal mu instinkt. A udatné srdce! Pak ho přejel náklaďák…“ (28.08.2014)