Červnové dny

Z filmu jsem se dozvěděl jaká je čest rubat ve předu a vůbec být horníkem. To bych mu vcelku omluvil, ale pochybuji, že se generace mých rodičů zamilovávala takhle pitomým způsobem a že sledovat to, je taková nuda. Chvílemi mě ti přiblblí učni připadali jak desetiletí kluci, psal to asi nějakej vůl. 2* za tu závěrečnou romantiku. (06.07.2011)

Při hodnocení tohoto filmu je především brát v potaz kontext jeho vzniku. Roku 1961 totiž plně kraloval donucený návrat k lekci socialistického realismu a především filmy pro mládež a o mladých, které dosáhly vrcholu nevázanosti v Krejčíkově Probuzení se opět utopily ve schematismu a v pozitivních příkladech pro celou společnost. Kachlíkův debut ovšem jako by již ohlašoval trend, který nastoupí za dva roky - zavádí nás do prostředí hornického učiliště, kde se sice hlavně na začátku zabývá pracovním prostředím a za hlavní postavy volí mládežnickou "úderku", ale zápletka, která zde vznikne, se poté vydá překvapivým směrem a sbírání zkušeností v dolech jde náhle stranou. Příběh se totiž zaměří na velmi křehký příběh náhle vzniklé lásky, která z dvojice udělá málem společenské vyvrhele a pod okolním nátlakem ji hrozí zánik. I postavy povýšených "úderníků" jsou zobrazeny jako nezralí dospívající, kteří nikdy nemají daleko k porušování řádu a spíše než práci a nadosobní úkoly řeší dívky a soukromé spory. Svěží je nejen přirozený projev mladých herců s nepřikrášleným slovním projevem, ale také veristické zobrazení prostředí důlních prací a hornického městečka s jeho obyvateli. Vznikl tak důležitý mezičlánek mezi odchylujícím se zobrazením mládeže ve společenskokritických filmech druhé poloviny 50. let se snahou o co nejpřirozenější zobrazení obyčejné mládeže a jejích každodenních problémů dominující liberalizačnímu období po r. 1963. (07.06.2013)

Příběh mladé lásky hornického učně Pavla Čejky a venkovské dívky Šárky, která málem doplatí na socialistickou pseudomorálku a vesnické drbny. Když už se nad mladými stahují mračna a vše vypadá beznadějně, dočkáme se přeci jen šťastného konce. Příjemný milostný snímek je prvotinou režiséra Antonína Kachlíka. (02.04.2012)

Z části výrobní film, neboť se příběh odehrává v prostředí uhelných dolů a okolí, který vypráví prostý příběh první lásky dvou dospívajících lidí. Milostný příběh Pavla a Šárky si všímá především Pavla, který jde z jednoho průseru do druhého, čímž se dostává v nemilost u svého vychovatele na internátě Františka Ančara. Ten s ním v žádném případě nemá slitování. Ani Šárka v obci, kde bydlí, to u dospělých nemá jednoduché. Dospělí jim zkrátka nepřejí.  Bude láska silnější? Režisér Antonín Kachlík, pro kterého to byl první film, celou etudu pojal jako civilní avantýr, takže mnohý starší divák během sledování může emotivně zavzpomínat na své vlastní zkušenosti s první láskou v pubertálním věku a problémů, které se kolem toho naskytly. Jestli to dokáže oslovit současnou mladou generaci těžko posoudit. Snímek nové vlny svým obsahem, co se týče oné první lásky, nestárne a i dnes dokáže přivést uspokojivý filmový zážitek. Vadou na kráse je jen svá doba, takže občas zazní oslovení ´Soudruhu´, či je zmínka o schůzi SSM. Ale berme to tak, že se jedná o příběh odehrávající se v oněch šedesátých letech, čímž se ve své podstatě nejedná o nic proti ničemu. Máme tu ukázáno krásné přátelství mezi chlapci, kteří se dokáží navzájem podržet, pokud to ovšem jde. Krásná je i etuda z obce, kde bydlí Šárka, neb ji místní kluci nehodlají jen tak vydat ´cizákovi´. Co si budeme povídat, každý jsme zažili svou první lásku v době, kdy jsme ještě chodili do školy a nesli si vlivem nepochopení dospělých, ať to byl vychovatel nebo rodič, nejedny maléry. Příběh tohoto snímku vede k závěru, který svým způsobem vyvolává napětí a emoce zároveň. Snímek je bohužel pozapomenutý a i tentokrát je to škoda. Něco takového už nikdo nenatočí. (07.06.2021)

Nezaslouženě přehlížená perla. Není moc (nejen českých) filmů, které by tak rozuměly dospívajícím a dokázaly to citlivě převést na plátno. Samozřejmě, že se doby změnily, mladí se dnes chovají jinak, ale o to je tento film pro dnešní diváky zajímavější. Je mi jedno, kolik Kachlík natočil blbostí; za tohle to má u mě navěky dobrý. Kéž by po každém režisérovi zůstal aspoň jeden takový film. (12.04.2012)