Režie:
Antonín KachlíkHudba:
Ivan ŘezáčHrají:
Jiří Bednář, Zuzana Schnöblingová, Josef Langmiler, Arnošt Faltýnek, Milan Dvořák, Aleš Košnar, Vladimír Vyskočil, Petr Mach, Jan Výborný (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Upřímné a nevinné milostné vzplanutí hornického učně se střetne s necitlivým neporozuměním dospělých... Debut režiséra Kachlíka se setkal při svém uvedení s rozpačitým nezájmem - ani uplynulá léta na tom nic nezměnila. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Z filmu jsem se dozvěděl jaká je čest rubat ve předu a vůbec být horníkem. To bych mu vcelku omluvil, ale pochybuji, že se generace mých rodičů zamilovávala takhle pitomým způsobem a že sledovat to, je taková nuda. Chvílemi mě ti přiblblí učni připadali jak desetiletí kluci, psal to asi nějakej vůl. 2* za tu závěrečnou romantiku. ()
Při hodnocení tohoto filmu je především brát v potaz kontext jeho vzniku. Roku 1961 totiž plně kraloval donucený návrat k lekci socialistického realismu a především filmy pro mládež a o mladých, které dosáhly vrcholu nevázanosti v Krejčíkově Probuzení se opět utopily ve schematismu a v pozitivních příkladech pro celou společnost. Kachlíkův debut ovšem jako by již ohlašoval trend, který nastoupí za dva roky - zavádí nás do prostředí hornického učiliště, kde se sice hlavně na začátku zabývá pracovním prostředím a za hlavní postavy volí mládežnickou "úderku", ale zápletka, která zde vznikne, se poté vydá překvapivým směrem a sbírání zkušeností v dolech jde náhle stranou. Příběh se totiž zaměří na velmi křehký příběh náhle vzniklé lásky, která z dvojice udělá málem společenské vyvrhele a pod okolním nátlakem ji hrozí zánik. I postavy povýšených "úderníků" jsou zobrazeny jako nezralí dospívající, kteří nikdy nemají daleko k porušování řádu a spíše než práci a nadosobní úkoly řeší dívky a soukromé spory. Svěží je nejen přirozený projev mladých herců s nepřikrášleným slovním projevem, ale také veristické zobrazení prostředí důlních prací a hornického městečka s jeho obyvateli. Vznikl tak důležitý mezičlánek mezi odchylujícím se zobrazením mládeže ve společenskokritických filmech druhé poloviny 50. let se snahou o co nejpřirozenější zobrazení obyčejné mládeže a jejích každodenních problémů dominující liberalizačnímu období po r. 1963. ()
Příběh mladé lásky hornického učně Pavla Čejky a venkovské dívky Šárky, která málem doplatí na socialistickou pseudomorálku a vesnické drbny. Když už se nad mladými stahují mračna a vše vypadá beznadějně, dočkáme se přeci jen šťastného konce. Příjemný milostný snímek je prvotinou režiséra Antonína Kachlíka. ()
Krásná romance, napínavá. Ještě, že jsem nečetl žádné recenze! Někteří zdejší recenzenti naznačují, jak to dopadne!! A to by pak byl poloviční zážitek!!! „Kdo si neumí vážit toho, že je v úderce, ten tam nemá co dělat. A dokud tohle nepochopíte, nebudu s váma jednat jako se svazákama.“ – pomóc, co to je??? Zednářská symbolika: 39:52 – symbolika jednoho oka; píseň o „hvězdném prachu“ ()
Celkem slušná režie i herecké výkony v nestoudně naivním příběhu. Síla svazáckého kamarádství, romance jak z prvního stupně základní školy a vzhlížení k jedinému cíli, dostat se na předek. I když film nepostrádá určitou šedesátkovou uvolněnost, stále je na něj vrhán stín let předchozích. Před i v roce natočení tohoto snímku nabízela československá kinematografie daleko lepší sondy do života mládeže než je tato romantická povídka, jež by se vešla i do několika desítek minut. ()
Zajímavosti (3)
- Při natáčení filmu Červnové dny jezdila za hercem Josefem Langmilerem budoucí slavná režisérka Věra Chytilová, která s ním v té době chodila, a snažila se ho přemluvit, aby se k ní přestěhoval. Langmiler se jí zbavil tím, že se nastěhoval k Jiřině Bohdalové. (raininface)
- Film bol natočený v Kladne. (dyfur)
- V roce 1968 vydal Antonín Kachlík Červnové dny jako svůj druhý román. (NinadeL)
Reklama