Světlo mého života

Čím víc se existenco obnaží, cím víc se z ní sejme ochranných a jalových vrstev, tím víc se zviditelní její podstata. Rozhodně tu nejde, jak se mnozí domnívají, o vztah otce a dcery v násilně změněném prostředí, ale o to, jak toto prostředí ovlivní vztah otce a dcery. Změněným prostředím je zde, obrovská a stále rostoucí "cena" ženy. Přihlíží k tomu i její otec nebo jde u něj jen o nezištnou lásku k dceři? A samozřejmě naopak. Když dcera sama začne vypravovat příběhy a když se sama začne starat o jejich společné přežití (puška, sáně), stalo se tak něco, co jejich život pozmění, ale nevykolejí; jejich role se vymění, ale jejich vztah se nezmění. A najednou otázka o přežití lidského rodu padá, jde jen o jeho a ji. (14.12.2019)

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)

Parádní, realistický, pomalu odkapávající survival s uvěřitelnou psychologií a stavbou dramatických scén. Vlastně mi nedělá žádný problém porovnat to s poněkud přeceňovanou The Road a vyhlásit to za vítěze. The Road možná není laciné indie, ale Light of my life staví zlověstnou paranoiu okolo prostého faktu, že ústřední dvojici, procházející (odnikud nikam) vrstevnatějším a složitějším světem, tvoří otec a dcera(!). .. Je to překvapivě kvalitně napsané. Má to cool kameru. Affleckovi z pod svetru leze kvalitní svalovina. Snad jen ten úplný začátek byl příliš dlouhý.. (05.02.2023)

Tenhle film je přesně na druhé straně toho, co mám ráda, a těžko říct, co mám raději. Není drsné postapo drama, ale je to drsné drama o lidech. Leč v jiných rukách by zápletka vyšla i na dost drsně krvavé drama. Viz opak v plánovaná adaptace komiksu Y: Poslední z mužů, že? Čili tady to není hlavně o tom "dostaňme tu holku", ale "poznejme otce s dcerou" a mě se to strašně moc líbilo. Pomalu dávkované flashbacky do toho, jak se to stalo, tedy v rodině, ne ta událost samotná. Krásná příroda. Bravurní herecké výkony. A že přijde velká kolize je jasný. Láska k tátovi je jedna věc, ale být holka se vším všudy je silná touha. Hodně silným okamžikem byl pro mě (první) útěk z domu a následky a rozebírání toho. Třeba jim nepřišli ublížit. Ale musí se počítat s nejhorší variantou. Jsou to přeci jenom chlapy. Protože kdo je z těch dvou světlo života toho druhého? Protože ona by to bez táty asi nějak zvládla i přes okolnosti. Ale on by to bez Reg nedal. Pokud vám jde o akci, není to film pro vás. Pokud vám jde o emoce a dlouhou cestu poznání, je to film pro vás. Protože v tomhle snímku je vážně velký charakterový posun. Možná proto je právě poslední záběr fimu nejsilnější. (05.12.2020)