Lenka.Vilka

Tenhle díl byl hodně speciální, i přes to, jak bylo sledování (opět/jako pokaždé) náročné. Pravda je vyřčená. Proto to v nemocnici bylo tak silný. Stačí mi vidět tvůj ohňostroj... :)

A protože současný smysl má zatím nejdelší dobu, je čas řešit i jiné věci: urovnat věci v rodině a hlavně začít mít rád sám sebe...

Náročné, náročné, ale je čas, aby konečně byla duha. I když to bude nejspíš bolet...

Tak tohle bylo náročný hned od začátku. Jak zařídit, aby slunce nenávidělo déšť?

Znáte ten pocit, když jste přes svátky u rodičů, a maminka se vám s tou všechnou velkou láskou snaží dát to nejlepší, co vám chutná, na co jste zvyklí, co máte rádi? Jasně, vezmete si všechno. Je to přece maminka a tyhle všechny věci jako jednotlivě chutnají. Jenže potom večer ležíte v posteli a z těch všech dobrých věcí máte v bříšku pořádný guláš. A je jedno, jak moc guláš vlastně rádi (protože ten maminka umí taky nejlíp ze všech), tak je pro vás strašně těžký vzpomenout si na jednotlivé chody, a jak byly dobrý. A tohle je Blood Free. Seriál jehož největších problémem je to, jak si ho vede scénář. Jindy by to takhle fungovalo mnohem lépe, ale v takhle nízkém počtu epizod...mi to zamotalo hlavu. Protože Blood Free AŽ moc působí, jako kdyby to bylo psaný s tím, jak bude seriál vysílaný. Já sama jsem se před začatkem blbě podívala, takže jsem první dva díly chválila, že je dobře, že je vysílají hned najednou, jak je to propojený, a že díky tomu to funguje skvěle jako otvírák série. Jo, myslela jsem, že dál budou dávat jeden díl týdně. A upřímně, možná to byla chyba, že to takhle nevysílali. Všechny napínavé věci do dalšího týdne se nedějí na konci sudého dílu ("Sakra, teď budu muset týden čakat, co si do té doby počnu!"), ale na konci těch lichých ("Dobře, mám tady hned další díl, takže to je na pohodu! Zítra si v klidu pustím něco jiného místo kousání nehtů do přístí středy."). A nejvíc celý děj rozbíjí právě to, jak jsou ty jednotlivé dvojdíly pojmuté a co se v nich řeší. Takže ve výsledku mám za sebou měsíc se seriálem jehož jednotlivé týdenní části byly skvělé a díky nim byl další týden zase o něco hezčí. Ale stane se to stejné, když se kouknu zpětně na celý seriál? ***** Pravdou je, že jsem začatek komentáře začala psát hned po dokoukání. Z toho týdenního vzorce jsem byla prostě moc rozhozená, ale možná mě to rozhazovalo úplně zbytečně (?). Tohle se mi stalo už u jednoho seriálu, který byl taky takhle dvojdílově koncipovaný, ale byla to jenom moje divácká chyba (nedostatek času), že jsem nemohla vidět těch šest dílů hned za sebou (tohle bylo venku všechno najednou), takže jsem se rozhodla, že si dám pauzu, nadechnu se čistého vzduchu (doslova), a kouknu se na to pohledem, jako kdybych u Blood Free viděla všechny díly za sebou. A pokusím se být co nejvíc fér :) ne objektivní, to je u mě sprosté slovo a nerada ho proto používám. ***** Mám za sebou vážně povedený seriál, kde se pořád něco děje, a to co se tam děje, je prostě strašně moc zábavné, napínavé a často i hodně intenzivní, kvůli těm všem otázkám, které pokládá. Společnost, lidi, zdraví, etika a především potřeba udělat něco ohledně "sick get sicker, while the rich get ritcher". A především kvůli tomu, jak končí. S tím, že by to vlastně ani nešlo ukončit jinak. Jak na straně těch dobrých, tak na straně těch...no, chtěla bych napsat zlých, ale použiji "synonymum"...takže znovu: Jak na straně těch dobrých, tak na straně politiků. A že mi konec připomněl můj oblíbený seriál? To je už jenom milý bonus  :)  Zde by se asi hodila vsuvka, kterou používám poslední dobou moc často: Jo, ok, pokračování by bylo jistě v pohodě, ale i tak doufám, že nikomu nejebne, a nenatočí ho. **** Navíc je to všechno strašně moc dobře natočený a ještě líp zahraný. Všechno, na co se dá koukat vypadá dobře a se všema detailama je snadný si všechno maximálně užít. Stejně jako ta zakladní vědecká část, tak ten politický pohled na věc. Kdy se k tomu přidá ta hamižná část, kdy ne každému jde o pomoc lidem, ale o to, si nahrabali ještě víc. A měli moci ještě víc. Takže to společně funguje úplně fajnově. A vypadá ještě líp. Ať už vizuální stránka (ten rozpočet na jednotlivé epizody je na výsledku hodně znát), stejně jako ty drobné detaily. Skvěle tady funguje práce s barvama, kde je top závěrečné "barevné inferno" ve finálním dílu. Tam je to vážně neskutečný. Ne kvůli akci samotné (ta je dobrá pokaždé, když přijde na řadu), ale právě kvůli tomu vizuálnímu zobrazení. Nebo právě ten úplný opak: rvačka ve tmě uličky. Tady nejsou filtry jenom aby to vypadalo zajímavě, ale je to prostě objektově funkční (Ze mě dneska lezou moudra, co? Snad se moje myšlenka dostatečně přenesla do slov). Mňam! :) Herecky absolutní špička. Takže je snadný si každý díl vychutnat hezky ze všech úhlů. V kombinaci hudba plus ost je to vlastně perfektní dárek a ještě luxusně zabalenej. Až budu mít chvilku, určitě se podívám znovu, ale hezky na jeden zátah :)

Spoiler:                 Dollhouse 2.0.  :)

A zase nám začíná tematicky laděný týdenní dvojdíl. Ale komentář na tohle téma si nechám k hlavnímu komentáři...

Největší ovace by si zasloužil režisér, protože zvládnul hercům vysvětlit, co mají vlastně dělat. Občas jsem si připadla, že je škoda, že nepřišel i ke mně do obýváku, protože je paradoxní, že jsem se místama ztrácela ve filmu, který je jedna velká šablona, a nemá vlastně čím překvapit. Ano, občas je ten film vedený tak špatně, až to bolelo! Přičemž námět sám o sobě není vůbec hloupej, vlastně je moc fajn. A je škoda, že na to evidentně nebylo moc peněz. Slyth: The Hunt Saga totiž není příklad "za málo peněz hodně muziky", ale je to hodněkrát vidět nejen vizuálně, ale taky podle toho, že občas všechno dost pokulhává, jako by někdo vystřihnul dost momentů děje. A to nejsmutnější? Vlastně celý ten nápad ohledně světa lidí a Slythů není vůbec špatný. A kdyby to natočili v jiné zemi (nebo ve stejné s více penězma, protože herci byli v pohodě, teda až na brutálně přehrávajícího hlavního záporáka), asi se z toho stane fajn béčko na páteční večer. Ale takhle to je jenom béčko, na které se asi moc lidí nepodívá dvakrát. Škoda. (Netflix od 8.5.2024)

Kaskadér. Ach! Tenhle film má všechno, co divák chce vidět. Má všechno, co chtělo být sděleno. A obojí funguje dohromady naprosto dokonale. Kaskadéra je zábava sledovat, protože jde z každé minuty poznat, že tohle byla zábava vytvářet. I přes tu velkou dřinu, která za výrobou všech, natož akčních, filmů stojí a dost lidí si to neuvědomuje/nevidí. A že to není jenom o těch hezkých tvářičkách, které lidé zbožňují bez celého kontextu tvorby filmů. Kaskadér za mě není film, u kterého je třeba hodnotit to špatné nebo dobré, protože tohle je hodně povedený film ve všech ohledech. Ale úplně každý si v tom  nejspíš najde svoje vlastní kritéria, podle kterých pozná, jestli je tohle, co ocení víc. Protože za ty dvě hodiny si v hlavě všechno poctivě odškrtnete, co tam má být, bylo tam, a všechno z toho je skvělé. Ale zároveň je tam ta přidaná hodnota toho druhého sdělení. Takže jo, řekla bych, že to na každém z nás... :)

Proč jsi ho odmítla? ... Až zůstanu úplně sama ve tmě, tohle bude moje krásná vzpomínka. (Pro spoustu lidí asi hodně podceňovaný smysl. Ale pár let zpátky nám pandemie ukázala, že to není zase tak pravda...)