Přízrak

Hezké malé nic. Neříká to moc nového, neříká to ani moc starého (ona je tak smutná! on je pořád tady! ona jde dál a on ne!), jen se to oddává záběrům na zvlněné prostěradlo, což je rozhodně vděčné a efektní. Umím si představit, že tomu někdo legitimně propadne, i když mě tenhle gimmick nevtáhnul. Rozhodně ale ok film. (23.09.2017)

Pomalu plynoucí a hluboce zádumčivý film o tom, že věrnost a láska dokáží porazit nevyhnutelnou temnou nicotu po smrti a překlenout i samotný čas. A Ghost Story mimo tuto zásadní nosnou myšlenku nabídne i neobvykle řešenou kameru společně s výsledným zobrazením ve formátu 4:3, což z filmu v kombinaci s čarokrásným a vtahujícím soundtrackem dělá vytříbenou a gurmánskou diváckou podívanou. Smekám! PS: Podle zdejšího nevyváženého hodnocení usuzuji, že film asi vážně nebude pro každého. Běžný konzumní divák asi "nepřekousne" pětiminutový záběr na Rooney Maru, která jí koláč a pak se jde vyzvracet. Vážně. „We build our legacy piece by piece and maybe the whole world will remember you or maybe just a couple of people, but you do what you can to make sure you're still around after you're gone.“ (23.09.2017)

Zatímco zde spousta místních erudovaných filmových znalců teče nad tímto nesledovatelným zvěrstvem ve svých komentářích blahem, já jsem při sledování tohoto Přízraku také málem vytekl, ovšem z úplně jiného důvodu a jediný světlý moment v souvislosti s The Ghost Story jsem zaznamenal se začátkem závěrečných titulků, kdy jsem sám sobě musel pogratulovat, že jsem to celé dokázal dát na jeden zátah a za to se upřímně obdivuji, jelikož se jedná o další z naprosto nesoudných a nesnesitelných hardcore artových výplachů, který nemůže nikdo se zdravým přístupem hodnotit kladně. Pokud bych měl být tedy úplně upřímný, jak na mě těch devadesát minut působilo, tak bych konstatoval, že se jedná o projekt, kdy tvůrce neměl v ruce naprosto žádný scénář a ani dolar v kapse, což samozřejmě tak není a beru, že třeba ztvárnění ducha ústředního hrdiny formou postavy pod prostěradlem mělo určitě svůj význam a podobenství, na mě to nicméně zafungovalo spíš jako laciný prostředek k zobrazení ducha. To je každopádně ale malicherná záležitost oproti tomu, co se zde odehrávalo v rámci zápletky, respektive obsahu filmu, jelikož to, co se zde děje, jednoznačně odmítám zápletkou nazývat. Ať si v tom všichni mudrcové klidně hledají co chtějí, faktem je, že strávit devadesát minut stylem: žena jde k oknu, kouká z něj ven, pět minut. Žena vezme koláč, a celý ho sní, sedm minut. Duch jde, kouká na ženu, šest minut, a takto probíhá celý film, zcela beze slov, chladně, utahaně, otravně. I když pozor, vlastně úplně beze slov to není, v nějaké šedesáté minutě je totiž do filmu vložen jakýsi monolog o smyslu světa takovým nesympatickým podivínem na jakési párty, jedná se ale jen o další neuvěřitelný hovno, nekompromisně přismrdívající k zápachu celém toho snímku. A co se pak týče zhruba závěrečné čtvrthodinky, to jsem se už jen přitrouble usmíval a v podstatě jsem se chtěl jen nějak dotrápit do konce, jelikož zatímco většina filmu byla extrémní nuda, tak alespoň dávala nějaký smysl, ovšem ten závěr je opravdu na palici postavený bordel, který vůbec, ale vůbec smysl již nedával, no a poslední scéna pak představovala definitivní blábolovou tečku, ke které není vlastně ani co dodat. The Ghost Story jsou zkrátka ryzí muka a jatka divácké vytrvalosti a tolerantnosti, a jen tak mimochodem, pokud tomu filmu dá někdo příležitost jen kvůli obsazení Casey Afflecka do hlavní role, jako jsem to udělal já, tak ať se nenechá též nachytat, protože Casey tu je asi tak dohromady pět a půl minuty, takže pořádný podvod na diváka! (12.10.2023)

prvá polovica tejto minimalistickej artovej snímky ma viac-menej nebavila. Statická kamera a dej bez dynamiky, ktorý je v týchto cinefilných filmoch bežnou súčasťou, ma nezaujal. A tak som to zastavil a vrátil sa k tomu asi po týždni. To čo však nastalo potom ma milo ale zároveň aj nemilo prekvapilo. Snímka frustrovala svojou nihilistickou tvárou a opakovala dookola, že na ničom nezáleží kedže všetci zomrieme a zabudne sa na nás. Duch mŕtveho skladateľa toto všetko prežíval a mi sa s ním utápame v depresiách s myšienkou, že "aj nás to čaká". Herecké esá Casey Affleck a Rooney Mara zahrali skvelo. Pôvodne som chcel dať 3* ale po pozretí som o snímke až príliš často uvažoval.... To sa často nestáva. (17.11.2017)

Nápad, ktorý musel znieť zaujímavo po pár pohárikoch (alebo po niečom inom), tzn. prečo neurobiť duchársky film kde duch bude mať podobu klasického bieleho strašidla, poletujúcej plachty s dvoma čiernymi očami...ale to je duch, ktorý je dnes vhodný asi skôr len do rozprávok alebo Kinder vajíčka, než do vážneho filmu. A ešte v podobe kedy sa herec pod plachtou po 90 minút "mysteriózne" prechádza v poväčšinou statických záberoch, s minimom dialógov po nemocnici, dome, poli, a pod. Po dve tretiny viac-menej skoro ako študentský film a posledných 20 minút pridá niečo navyše, ale veľmi sa to ťahá (chápem, že sa nám režisér snaží komunikovať aj plynutie času a aby sme ho patrične precítili...ale sledovať Rooney Mara ako v statickom zábere 4 minúty je koláč...), je jasné kam film smeruje...experiment, ktorý mi úplne nesadol. (21.01.2023)