Toman

Kdybych si minulý týden nepřečetl knížku o procesu se Slánským, hodnotil bych asi "jen" čtyřmi hvězdičkami, takhle jsem ale všechny vysoké funkcionáře znal (neznámou pro mě byla paradoxně jen titulní postava) a příběh mi byl rázem bližší. Film mě velice zaujal, manipulace a intriky v organizaci, která požírala své členy jako Saturn své potomstvo, mě po celou dobu bavily a protože se tvůrcům povedla i pořádně tísnivá atmosféra, byl jsem zase jednou u českého filmu spokojený. (02.05.2019)

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)

Souhlasím s tím, že Toman je zajímavá postava naší minulosti. A když už o sobě dneska může mít film každý jelito, proč ne taky on. Ve smysl nedávající době se salámisticky zařídil podle sebe a já mám pocit, že to tenkrát byl jedinej klíč k úspěchu. Vadilo mi ale pár věcí. Hlavně to, že všechny rozhovory na mě působily jako přednes našprtanejch monologů na povel, takhle se spolu lidi přece nebavěj... Pak taky nevím, jestli Toman opravdu byl takovej suchar anebo jestli Jirka Macháček zrovna trpěl zaraženejma větrama, ale dvě a půl hodiny čučet na studenej čumák, to člověka moc nerozpálí. No a to je poslední mínus - dvě a půl hodiny. Zas tak zábavnej, aby musel trvat skoro stejně dlouho jako celý poválečný období, ten film teda není. (07.09.2019)

Přes všechny chyby filmu je to sice dlouhé, ale stále dobré dobové drama o nástupu jedněch z nejhorších let našich novodobých dějin. Macháček téměř nehne brvou, ale jako zákulisnímu hráči mu to právě proto sluší a vynikne pak, když se má více projevit (rozhovor s americkým velvyslancem, útěk z vazby). 70%. (11.03.2019)

Ne, že by Tomanovi nešla vytknout řada nedostatků, ale i s vědomím jejich existence se pro mě nakonec ze snímku vyklubalo jedno z nejpříjemnějších setkání s českým filmem posledních let. Historie se těší mému dlouhodobému zájmu, a proto na mě dokonale sedí packův komentář, který si částečně dovolím citovat: "Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte." Nemám problém s tím, že Trojanovým hrdinou ve skutečnosti není Zdeněk Toman, ale období vzestupu moci komunistické strany, které končí převzetím moci a vytvořením "lidové demokracie". Představitelé režimu pro mě netvoří nějaká anonymní jména, ale konkrétní historické postavy, jejichž činy znám a kterým herci jen dodali tvář. Drobné odchylky od historie Trojanovi tentokrát rád odpustím, protože jeho exkurze do minulosti tentokrát odpovídá dané době, rozhodně nejde o paskvil typu Občanský průkaz. Jestli existuje nějaký kaz, který stojí za zmínku, je to obsazení Jirky Macháčka do hlavní role. Jeho naivní (ne)herectví se hodí do scének divadla Sklep, nikoliv do náročné role tohoto typu, který vyžaduje výrazné charakterní hraní. Pochopitelně nezvládá a působí nepatřičně. Celkový dojem: 75 %. (18.11.2019)