Blikající světla

Hele jelen. Blikající světla a Adamova jablka od Anderse Thomase Jensena patří ke dvěma nejlepším filmům co jsem kdy viděl. Film určitě není komedií, ale spíše gangsterkou s netypickými gangstery, přesto vyfukování vajíček je nejvtipnější scéna ze všech a nezapomenutelná je rovněž Mikkelsenova etuda s blbě čumící krávou. Proč proboha tento režisér od roku 2005 nic nenatočil? (11.02.2013)

Přes všechny nedostatky dávám tomuto filmu čtyři hvězdičky - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. Jensen zde sice teprve nesměle vystrkuje růžky, přesto už tehdy bylo možno vycítit základy jeho nezaměnitelného rukopisu a citu pro tvorbu degenerovaných, ale podivným způsobem sympatických postav. (09.08.2009)

Já nevím, mně ten film příjde takový nevyrovnaný, protože se pohybuje mezi několika žánry, přičemž se nemůže rozhodnout, kterým vlastně je. Co se týče humoru; jak zde někteří píší, taky mi to vzdáleně připomínalo tarantinovský styl a ten šel bohužel několikrát úplně mimo mě (but on the other hand, několik cynických scén, hlášek k zasmání jsem si zde našel, hlavně prostřihy do mládí hlavních hrdinů se mi líbily). Konec byl tak nějak předvídatelný, ale alespoň během filmu se zde pár zvratů objevilo. No, za fakt, že jsem se u Blikajících světel nenudil a párkrát se od srdce zasmál, tak to budou lepší 3*. (28.03.2010)

„Otevřeš hospodu v lese a myslíš, že se hosté pohrnou...“  Jsem mile zaskočen a překvapen! Nečekal jsem, že by mi mohla Blikající světla takhle sednout a bavit. Od pana režiséra jsem už dříve viděl O kuřatech a lidech (2015), což mě celkem upoutalo námětem, ale totálně nesedlo zpracováním, nímž se jakoby Jensen pokoušel točit absurdní komedii v pomalém artovém kabátu a vůbec to na mě nefungovalo. Ale Jensenův režijní debut, ač taky s hojně svérázným stylem, je naštěstí úplně jiný! Čtveřici mužů se úspěšně podaří vyloupit trezor s bohatým balíkem peněz, splnili si tak jeden velký cíl, aniž by je zákon doběhl – jenomže co dál? Zvláště když jejich další sen brzy poté několikanásobně ztroskotal? Díky spoustě absurdního a černého humoru, kterým jsou naplněny veškeré situace, do níž se partička mužů dostane, to navíc vůbec nepůsobí depresivně, jak by se mohlo zdát. Pan rada Vacátko měl asi pravdu, když říkal, že pokud se něco krvavého semele, buď jsou v tom prachy anebo ženská. :o) Přesto když se jedna sympatická ženština v půlce objevila, spestřila to alespoň na chvíli krásně. Celému filmu skvěle kraloval Søren Pilmark, který už jen v pohledu ukrýval silné charisma a od počátku mě svým osobitým herectvím se smyslem pro drsnou ironii chytl. S jeho třema kumpány v čele s mladým žráčem jsem už to tak jednoznačné neměl, ale musím uznat, že směrem k vtipu se též činili a přidat bych mohl i povedené vedlejší postavy myslivce a doktora. „Přes nehygienické nádobí a rozvařené, nevalně oloupané brambory, jim dávám čtyři hvězdičky.“ A nebýt kruté scény s krávou a pár slabších míst, šel bych klidně ještě výš. [85%] (12.10.2022)

Snad první dánský film, který mě nějak nezaujal. Mads Mikkelsen a Nikolaj Lie Kaas pro mě dosud v nezvyklých rolích, o to více se mi líbili, Ulrich Thomsen také předvedl standard, nicméně příběh, zápletka, humor, jestli tam nějaký vůbec měl být, nic moc. Možná mi to jen nesedlo, protože o žádném dánském filmu bych si nedovolil říct, že je špatný. (11.09.2011)