Skleněný zámek

Štandardný životopisný film v ktorom nám hlavná hrdinka rozpráva o svojom detstve a popritom sledujeme aj líniu v ktorej je už dospelá. Nič extra nové film neprináša. Keď už o tejto rodinke vznikla kniha a film, tak je jasné, že to nebola dokonale šťastná a funkčná rodinka. Rodičia boli akože bohémi s nejakými tými umeleckými sklonmi, ale inak to boli obyčajní šupáci, ktorí sa o nič nesnažili a deti nechávali o hlade. Takých ľudí nemusím a ani nevidím dôvod točiť o nich filmy. Tá snaha hlavnej hrdinky oslobodiť sa od takého spôsobu života nebola podaná príliš strhujúco alebo nejak dojímavo. Jej príbeh ma nechal chladným. 4/10. (23.08.2020)

Životopisný a dobře zmáknutý film, který má jak světlé, tak ty špatné momenty. Rozhodně to byl zajímavý pohled na to, jak to malá holka neměla jednoduché a i když byl táta hodně velký pošuk, tak se na něm dalo najít zase spoustu dobra, kterému by mohlo spoustě dětí jen tiše závidět, že nemají takového tátu. (08.03.2019)

Aj keď v rodine Wallsových často chýbali peniaze, jedlo, stabilné zázemie ... nikdy tam nechýbala láska. Možno preto celý ten ich príbeh vyznieva skôr optimisticky. Ohromné dobrodružstvo, ktoré ale deti prestane baviť, akonáhle dospejú a pochopia, že toto asi nie je správna cesta a zoberú osud do vlastných rúk. Obdivuhodné. Woody ako hlava rodiny, ktorá svojich démonov topí v alkohole, odviedol výbornú robotu. To isté sa dá povedať aj o Destinovi. Už jeho Short Term 12 bolo vynikajúce, a myslím, že aj Jeannette musela byť spokojná s filmovým prevedením jej príbehu. Ja som bola. 4,5* (28.08.2018)

„Neměla by ses za nás stydět jen proto, že jsme si zvolili jiný životní styl než ty.“ - „Být bezdomovcem v New Yorku se nepočítá jako životní volba.“ Téma Crettonova počinu mě před zhlédnutím snímku prakticky vůbec nezajímalo. Po filmu jsem se pídil čistě kvůli hercům. Na těch dílo pevně stojí, ti jsou hlavním důvodem proč se podívat. Nejvíc mě bavil Woody, resp. jeho postavu bych v reálu opravdu potkat nechtěl, ale zahrál ji perfektně. V těsném závěsu to pak byly neméně výborné Brie a Naomi. Pozitivní ovšem je, že se předvedli snad všichni dětští herci, což mě příjemně překvapilo. Příběh už taková pecka není, nicméně nenudil jsem se a po většinu času se zájmem sledoval, jak to (nejen) se sourozenci dopadne. Konec mě emocionálně nezasáhl, no vlastně se mnou nehnul vůbec a považuju ho za nejslabší část filmu (spolu s nezajímavými závěrečnými titulky). Crettonovi nicméně plánuju dát další šanci v podobě Dočasného domova, od kterého si i slibuji emocionálně silnější podívanou. The Glass Castle přiklepávám slušné 4*. (17.03.2018)

Až na to, že jsem to viděla s dabingem, a na to finální smíření a odpuštění, mi to přišlo jako docela dobrej a koukatelnej biják. Ale zklamal mě ten konec, protože to, co předváděli oba rodiče, nejen otec, matka se v takových případech stává spoluviníkem - i když v menší míře - to se nedá jen tak odpustit. Ty hlavní dětské postavy to poznamenalo na celej život. A hlavní "hrdinka" to vystihla přesně: slova nic neznamenají. Ale na konci jí ta slova najednou se začnou zdát super, nebo co, přestože děti neměly víc než často co jíst, otec sebral dceři prachy, chtěl vyhodit matku z okna apod. ... Takže otec může odejít s klidem v duši. Mohou ale ostatní? Jo a co se mi taky nelíbilo, bylo přílišný vykreslení toho extrému, když hlavní postava dělala ještě žurnalistku, ten přehnanej luxus, to líčení, hadry a stylizace, jako chápu, že to tam muselo bejt naznačený, aby se na konci zas mohla přetransformovat, ne do toho, co byla jako dítě a jsou stále její rodiče, ale do takový tý obyčejný supr holky, ale tohle bylo fakt až moc. Takže za tři. (03.01.2024)