Bůh to vidí, pane Allisone

Nemám co vytknout, líbilo se mi ještě víc než Africká královna. Ušlechtilé lidství, "mužství" i "ženství". Vážím si literární předlohy Charlese Herberta Shawa i režiséra Johna Hustona, že dotáhli drama právě do takovéhoto závěru. Dnes by to relativističtí tvůrci nejspíš ukončili přesně opačně (mám na mysli vztah námořníka a řeholnice). Obě hlavní role výborně obsazené, a navíc zdařilý český dabing - to vše přispělo k moc dobrému pocitu po zhlédnutí tohoto majstrštyku... (16.10.2010)

Pro Hustona spíše nezvyklé téma, takřka romantický film. V povedených kulisách válečně-dobrodružného dramatu se tu odehrává lehce ironický konflikt mezi duchovním posláním a citem k druhému člověku, o němž si nejsme jisti, zdali nepřerostl hranice přátelství. Oba hlavní protagonisté podávají vynikající a věrohodný herecký výkon. Snímek nečekaně vyrovnaně podává obě hlediska - to Mitchumovo, který musí pochopit, co to vlastně duchovní poslání znamená, i to sestry Angely, která prochází těžkou zkouškou, která ji utvrdí v jejím rozhodnutí a zároveň jí zřejmě pomůže vyrovnat se svým postavením i se vztahem k okolnímu světu a mužům jako takovým. (05.08.2006)

Druhý Mitchumův válečný film z roku 1957. Tentokrát nehraje geniálního kapitána jako v Nepřítel pod hladinou, ale prostého mariňáka, který ztroskotá na pustém ostrově s tou nejnepravděpodobnější společností - mladou jeptiškou. Spíše než o válečný film se jedná o takový lehký survival. Válka prochází kolem v podobě objevujících se a mizejících Japonců, až ke konci se hrdina trošku zapojí. Jinak je to spíše konverzačka, navzdory mé představě prostá jakýchkoliv velkých citů či vzrušení. On sice má zájem, ale do konce filmu si říkají "madam" a "pane Allisone" a jejich vztah zůstane v rovině přátelství. Pěkný pohodový film, který ale není žádným velkým zázrakem. (03.10.2020)

Zvláštna paralela je v tomto významnom, ale málo známom Hustonovom snímku, totiž predstaviteľka mníšky Angely na opustenom ostrove, spadajúci pod Južný Pacifik, ACTRESS Deborah Kerr, si už raz zahrala ( neviem, koľkokrát vo svojej kariére stelesnila mníšku, lebo ju zatiaľ nemám tak dokonale naštudovanú, čo pokladám momentálne za môj neúspech... ) úlohu mimoriadne „svätej” v Čiernom Narcisu, pričom ten poctivý snímok som nehodnotil tak kladne, ako tento, kde mi úplne stačia dvaja herci, áno, našťastie tu nie je sama, bude mať spoločnosť amerického námorníka Allisona, ktorý sem prichádza po zachránení si vlastného života, pretože je akurát rok 1944, čo značí, že všetko hraničí s maximálnou debilitou... Celosvetový chaos sa ešte neskončil. Je až obdivuhodné, aký je Bob Mitchum všestranný herec, vezmite si len námatkovo, rolu Harryho Powella, znalci kinematografie - presne vedia, o čom hovorím, že sa to s Allisonom nedá absolútne porovnávať, to je ako : „Kain a Ábel” . A pozor si treba dať na JAPONCOV, ktorí im doslova dýchajú na chrbát, lebo ONI sa sem zastavia, aby si odpočinuli. Zhrnul som to, čo pokladám za dôležité, dve postavy : Muž a Žena, opustený ostrov, Japonci, druhá svetová vojna, dá sa ešte povedať, že v plnom prúde, a „hra na schovávačku” ... Samozrejme, že sa Allison, ako heterosexuál na tomto zvláštnom pobyte zamiluje do mníšky v BIELOM habite, pričom Ona sama má pochybnosti, ako vlastne ďalej... ? Do hry vstupuje obávaný šikmooký nepriateľ, ktorý si na ostrovčeku rozloží tábor, základňu, stanovisko, bydlisko... A treba aj čosi zjesť... Aby som nezabudol uviesť, že dvaja zamilovaní, si našli úkryt v jaskyni, odkiaľ majú priamy výhľad na pozíciu Japoncov, a odhodlaný Allison, koľkokrát zíde dolu, aby uživil, nielen svoj hladný krk. Trochu mi to pripomínalo dva klasické snímky : Peklo v Pacifiku a Africká Kráľovná, pritom druhý v poradí má na svedomí sám pán veľký režisér ! A ja som si užíval na filme množstvo faktorov, prečo som udelil toľko, koľko som dal... Veľmi prospešný film, s mojou obľúbenou KERR ! (17.04.2017)

Přežít neúspěšné vylodění za války v Pacifiku, dostat se po nekonečném utrpení na rozžhaveném slunci bez vody na opuštěný ostrov uprostřed ničeho a na něm narazit akorát na krásnou řádovou sestrou s tím vůbec nejsmyslnějším hláskem pod sluncem (musím si sehnat více filmů s Deborah!), která vás každým pohledem, každým gestem nepokrytě svádí a přitom si nedá říct; tak tomu říkám být opravdovým smolařem, pane Allisone. Jinak s ohledem na Hustonovy schopnosti je zajímavé téma rozkolu lásky k Bohu/člověku sice poněkud naivně pojaté, ale díky kromobyčejně funkční jiskřivé chemii mezi ústřední dvojicí se tento nedostatek dá až překvapivě lehce odpustit. (02.01.2010)