Bůh to vidí, pane Allisone

Neobvyklá dvojice jeptišky a mariňáka se potká na opuštěném ostrově uprostřed vrcholící války v Pacifiku. Námět o setkání nesourodého páru za dramatických okolností je neobjevný (takových filmů tu už bylo!) a jeho zpracování rovněž. Postrádala jsem náznak jiné emoce než jen základní touhy přežít. Kerr a Mitchum sice hrají skvěle, ale scénář jim nedokázal napsat scénu, ze které bych cítila aspoň náznak milostného vzplanutí. Dost dlouho se v téhle oblasti nic nedělo. A i později se o platonickém vztahu jen mluvilo, ale nebyl nijak ukázaný. Až v úplném závěru, kdy jeptiška mariňákovi oddaně přidržuje cigaretu, by se snad dalo vytušit, že se mezi nimi odehrálo i něco víc než skrývání se před Japonci. ___ Snímku nepomáhá ani trestuhodná bezstarostnost, se kterou si Mitchum chodí do japonského tábora plného vojáků jako do nákupního centra a nikdo si ho nevšimne, i když jim krade zásoby za bílého dne a ani se nemaskuje. Neuvěřitelné. __ Snímek na mě působil ploše, nepropracovaně, bez špetky humoru nebo silného dramatu. /18. 5. 15./ (18.05.2015)

Príbehom jednoduchý a komorný film, ktorý ale napriek tomu dokáže zaujať. Mám rád, ked sú vo filme postavené vedľa seba dva veľmi rozdielne svety a či si k sebe cestu nájdu, ale nie, vždy to má šťavu. Ťahúň filmu Mitchum nie celkom ideálna voľba - vojak-mariňák je on ako vyšitý, ale ľubostné polohy mu celkom nesadnú. Preto je fajn, keď je jeho postava ladená viac do akcie, ale aj vtipu, ako je aj v tomto prípade, a dostáva zabrať nielen fyzicky, ale aj duševne. Koniec by som si vedel predstaviť aj inak, ale celkovo ma to bavilo. (31.01.2020)

Kupodivu velmi milý, vtipný příběh. Mitchun profesionální jako vždy a Deborah Kerr překvapivě září. Vůbec jsem to nečekal, r.v. je 1957. Velmi legrační je, že si stále říkají madam a pane Allisone. Pozor Spoiler: Výborný je konec, nikdy se vlastně nedozvíme, zda jeptiška učinila ten rozhodující druhý krok. (19.09.2012)

Film, který se nemusíte bát pustit mládeži. Čpí z něj pozůstatky temného středověku, které občas ještě probleskují v sekulární etiketě, v podobě rytířského chování muže k ženě. Až na občasnou předvídatelnost [opití pana Allisona] nemám, co vytknout. Sestra Angela a pan Allison jsou zahráni výborně. Mám rád filmy, které nedotahují děj k úplně jasnému konci. Jejich dialogy jsou roztomilé i poučné. Celý film je postaven na katolické rovině, na rovině pravdy, nikoli relativismu, jak je dnes časté. Nejzřetelněji je to patrné ve scéně, kdy sestra zmokne a nastydne a pan Allison je nucen ji svléknout z hábitu. Puritán by ji raději nechal umřít, než by si poskvrnil svou farizejskou čistotu, musulman by ji při tom – řečeno Rambovými slovy – čtyřicetkrát znásilnil a pak jí uřízl hlavu. „Milosrdenství, které v něm pracovalo, ho učinilo necitelným k takovým věcem.“ (Historia Lausiaca, 58) (11.09.2013)

Přežít neúspěšné vylodění za války v Pacifiku, dostat se po nekonečném utrpení na rozžhaveném slunci bez vody na opuštěný ostrov uprostřed ničeho a na něm narazit akorát na krásnou řádovou sestrou s tím vůbec nejsmyslnějším hláskem pod sluncem (musím si sehnat více filmů s Deborah!), která vás každým pohledem, každým gestem nepokrytě svádí a přitom si nedá říct; tak tomu říkám být opravdovým smolařem, pane Allisone. Jinak s ohledem na Hustonovy schopnosti je zajímavé téma rozkolu lásky k Bohu/člověku sice poněkud naivně pojaté, ale díky kromobyčejně funkční jiskřivé chemii mezi ústřední dvojicí se tento nedostatek dá až překvapivě lehce odpustit. (02.01.2010)