The Bells Toll for the Barefooted
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ivan Rajniak, Vlado Müller, Axel Dietrich, Radovan Lukavský, Ewa Krzyżewska, Jozef Sorok, Hugo Kaminský, František Gervai, František TörökObsahy(1)
I uprostřed války se dá nalézt lidský soucit. Slovenský válečný film z prostředí vysokých zasněžených hor o dvou partyzánech, mladém Němci a jedné barmance. Konec války se neodvratně blíží a německá vojska se začínají stahovat z okupovaných území. Malé šarvátky však stále panují vysoko ve slovenských horách mezi ustupujícími nacisty a partyzány. V jedné z nich se ocitnou také partyzáni Ondrej (V. Müller) a Stašek (I. Rajniak), kteří v přestřelce zastřelí dva Němce a podaří se jim zajmout jednoho mladého vojáka jménem Hans (A. Dietrich). Toho se rozhodnou odvést na štáb, aby jej velitelství mohlo vyslechnout a řádně s ním poté naložit. Po vyčerpávající cestě ale zjišťují, že byl štáb vypálen a jejich velení se nyní nachází bůhví kde. Ondrej a Stašek jsou tak uvězněni v zavátých horách společně s Hansem. Ten se ocitá v situaci, že by pro něj útěk do neznámých hor mohl být osudným, a tak je nucen svůj život vložit do rukou svých věznitelů. Hledání štábu se tak pro skupinu mění v zoufalé putování nevyzpytatelnou přírodou, kde je smrt neustále nablízku, stejně jako německý oddíl tankistů s nelítostným nadporučíkem v čele (R. Lukavský). A v horském tichu ke skupině již začínají doléhat i zvony vzdáleného kostelního umíráčku, které jsou hlasitější a hlasitější… Film režiséra Stanislava Barabáše vznikl podle scénáře Ivana Bukovčana a pojednává o absurditě a krutosti války, která způsobuje bolest všem bez ohledu na jejich věk, postavení nebo vlajku. Divákům ale také předkládá humanistické poselství o smyslu existence, soucitu, a také vážení si lidského života i mezi „nepřáteli“. Tento film byl po roce 1969 stažen z distribuce a znovu se objevil až po roce 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Mal som nulové očakávania, šiel som na to iba ako na povinnú jazdu a skrátenie si času pred iným premietaním - a nakoniec sa z toho vykľul jeden z 5 najlepších slovenských filmov, aké som videl. Výborne napísaný, absolútne vťahujúci príbeh. Hrejivá oslava ľudskosti a občianskej neposlušnosti. ()
Nebýt občasné přílišné herecké expresivity (či přehrávání) a zdlouhavějšího prostředku, bylo by to excelentní. No, možná je to i trochu moc psychologizované, ale to je dobou vzniku, to mi nevadí. Jinak, velice neortodoxní a působivé. R. Lukavský, obvykle systematizovaný jako ušlechtilec a klaďas, hraje svého nacistického oficíra velice přesvědčivě, byť je zde dabovaný. A ten mrazivý konec: Auf Wiedersehen, Fräulein. ()
Silná dráma, ktorú vylepšil dobrý koniec. Nie happyendový, ale taký, aký sa na danú situáciu hodil. Rajniak ako vždy exceluje, no Vlado Müller bol svojím zranením utlačený do úzadia, v podstate sa jeho rola obmedzila na hromženie a nadávanie jeho mocným hlasom, na veľké herecké scénky tu čas nezvýšil. Niekomu možno vadí, že Bukovčan nepopísal partizánov len ako mocných bojovníkov, ale že to boli často ľudia skrývajúci sa niekde v horách, kde sa aj pilo, aj milovalo aj rôzne iné robilo než partizánčilo. Nehovoriac aj o zločinoch, ktoré sú dodnes povinne zamlčiavané. Zvony pre bosých ukazujú partizánov ale aj ako milosrdných ľudí, ktorí Nemcov zbytočne nechcú zabíjať, čo sa nakoniec aj tak môže obrátiť proti nim. Tu je trocha propagandy, pretože väčšina z nich bila Nemcov hlava nehlava. Milostná historka s predabovanou poľskou herečkou na druhej strane poukazuje na to, že voči ženám bola vo vojne úcta aj medzi dôstojníkmi Wehrmachtu, hoci to nebolo vždy na 100% ()
Zo začiatku sa mi film páčil. Bol o drsných chlapoch, s drsnými spôsobmi, putujúcich po drsnej zasneženej krajine s nemeckým príveskom. Ale po prestrelke s inými putujúcimi drsnými chlapmi, ktorí boli nemeckými tankistami síce bez tanku, ale zato so psom, sa to všetko začalo kaziť. Potom som už neveril ničomu. Od nosenia viac ako stokilového Müllera na improvizovaných nosidlách a ešte aj v hlbokom snehu, cez bezproblémovo zvládnutú snehovú lavínu, až k dobre vybavenej vyhorenej horárni s bonusom v podobe atraktívnej Evy Krzyzewskej. To už bola paródia. Škoda, rozbiehalo sa to fajn. A ešte musím dodať, že ma dosť pobavil predpoklad tvorcov, že všetci slovenskí diváci vedia po nemecky, resp. že všetci nemeckí diváci vedia po slovensky. ()
Nemá to v sobě tolik síly a krásy jako Piesen o sivom holubovi, chvilkama se režisér až moc vyžívá v zachycení vnitřních stavů postav, až se to míjí účinkem, přesto se mu daří vtáhnout nás do situace hrdinů a prožívat je s nima. O to víc s námi zatřese opravdu drsnej závěr, kdy chceme plakat a ptáme se proč? Naštěstí se neptáme tvůrců, ale obecně, proč vůbec musí docházet k takovým tragédiím, což vypovídá o hodnotě díla. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Ewu Krzyzewsku predabovala Viera Strnisková. (Teres)
- Film sa natáčal v lokalitách Grúň, Chleb, Jánošíkove diery, Jasná pod Chopkom a Tiesňavy. (Raccoon.city)
- Hlavní ženskou roli měla původně hrát Hana Hegerová, která jí odmítla pro pracovní vytížení. [Zdroj: aic.sk] (Willy Kufalt)
Reklama