Vanishing Point

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)

Chlap nasedne do bílého sporťáku a jede. Staví se pro prášky, aby neusnul a jede dál. K tomu ještě slepý černoch v rádiu a máte celý Vanishing Point. Na první pohled určitě, na druhý je to dlouhá cesta posledního kovboje na svém bílém oři, který se rozhodl pro cestu bez návratu. Stejně tak jednoduché, jako zábavné, ale smát se určitě nebudete. O tom Vanishing point vůbec není, ale to sami poznáte, až nasednete vedle bývalého závodníka a projedete se po nekonečných poloprázdných silnicích Ameriky... Třešničkou na dortu je dokonalá kamera. (05.08.2009)

Pustina novodobého divokého západu protknutá nekonečnými americkými dálnicemi, na nich silná kára zběsile uhánějící vpřed v rukou závodníka - svobodomyslného rebela, s prsty jakoby přirostlými k volantu, s pohledem upřeným k horizontu či do zpětného zrcátka na majáčky policejních aut, v těle se rozpouštějící prášky proti únavě, diváci v kovbojských a šerifských kloboucích, sledující honičku v této dlouhé, osamělé, osudové a jedinečné road movie v zemi všech možností, z nichž největší je možnost uvíznout v poutech vyřvávaného a uměle vyživovaného pocitu svobody....Hlavní zbraně filmu: svobodné srdce hlavního hrdiny (nyní po letech i jeho jméno), burácení motoru, vůně nafty, nekonečné prérie a "všudybud" slepý dj a jeho adrenalinová hudba odeznívající flower generation, coby průvodce celého tohoto motorového vypjatého vzdoru. (08.09.2006)

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře. (01.05.2008)

Společně s Bezstarostnou jízdou jasný pilíř road movie z období, kdy road movie dost možná nejlépe zrcadlila osvobozující hnutí americké kinematografie. Zážitek lehce halucinogenní a morálně uvolněný skrze doznívající hippie éru a zároveň upocený, špinavý a morálně bezvýchodný ve stylu drsných sedmdesátých let a celkové žánrové revolty, kterou nastavilo už nekompromisní zakončení Bonnie a Clyde. Nejde se nijak extra do hloubky a Vanishing Point je především vzrušujícím chromovaným dobrodružstvím na rozpálených dálnicích, kde hlavní hrdina může své minulosti i zákonu, jenž je vám neodbytně v patách, ukázat alespoň na chvíli prostředníček. A funguje to náramně a nesmírně nakažlivě (nemluvě o tom, jak ty neowesternové americké sedmdesátky zbožňuji). 80% (03.04.2020)