Dvouproudá asfaltka

"Kultovní road movie" a "odpověď na bezstarostnou jízdu" a podobné akorát na plátně se jen jede odnikud nikam a řeší se auta nebo nic. Dva kluci jedou a jedna stopařka a ti asi nudí ještě víc než chlápek ve žlutém autě, co s nima závodí a rád dělá stopařům Večerníčka a vypráví jim pokaždé jinou pohádku. Asi to tam pěkně vrčí a tak, ale nic víc v tom není a dokonce to nemá ani žádné vyustění (když teda zapomenu na ten fakt, že to nemá ani žádnou opravdovou předchozí zápletku). Takže asi mě nebaví žvanit o autech dost na to, abych tomu dala víc než jednu hvězdičku a druhou hvězdičku za tu stopařku a protože jsem hrozně hodná. :) (30.06.2010)

Šedesátá léta byla „úžasným časem“ pro Ameriku i pro zbytek světa – Vietnam, rocková hudba, studentské nepokoje, Léto lásky a první let na Měsíc. Ničila člověka z vnějšku. To v sedmdesátých letech přišla očista vnitřní, existenciální. Two-Lane Blacktop je prostorná, leč spartánská předzvěst Lovce jelenů, Rychle a zběsile, smutný bratr Vanishing Pointu a též speeďácky nadsazená fascinace Ameriky autem... i když ona Amerika je tak velká, že se bez něj nikam nedostanete. (27.01.2008)

< „Ide o to udržať sa v pohybe uháňaním po zemi. Pre udržanie vyrovnanosti musíš mať chuť cestovať. Inak sa zrútiš." > Čistokrvné road movie so všetkými pre a proti. Celý film sa závodí (Chevrolet 1955 vs Pontiac GTO) o to kto príde skôr do Washinton D.C., samotný závod nie je však taký podstatný... (14.07.2011)

Jak už jsem psal k filmu Vanishing point- je to všechno především o svobodě. Ta ovšem nese taky svá úskalí- holky jsou tak svobodný, že člověku utečou v první hospodě, kde zastavíte na snídani- kdekoli vás může zmlátit či zabít nějakej "míň svobodnej" venkovan- jste na cestě hodně času sami. To ale naši chlapci ve filmu, milovníci velkých motorů, zatím neřeší- jedou si vesele od závodu k závodu a živí je vítězství jejich stroje. Na cestě potkají chlápka co je na tom stejně, jen je v autě sám. No a do toho se jim zamotá jedna holka-stopařka, co má v hlavě guláš. A už je toho dost na film. Dneska by rejžu se scénáristou vykopli ze studia vysokým obloukem, kdyby s něčím takovým přišel. Tenkrát to naštěstí vzniklo, bo byla hippies nostalgie. Milovníci světa motorů si mohou přidat hvězdičku navíc...60% (31.08.2013)

Kam zmizla tá energia (Ladislav Klíma uvádza aj eneržija), čo bola vo vzduchu až do konca 60. rokov? Nevedno. Zákony vetra sa postarali. Do konca 70.rokov 20. storočia ostal z predpolia revolúcie vedomia ľudstva len opar. A ten smrdí často pripáleninou, vzniknutou zmutovaním ideálov, postavených na láske a solidarite, mieri a spolupráci. Ale človek je adaptabilný tvor a zvykne si. Mutácie prebehli zmiešaním s inými šmačkami: agresiou a mocichtivosťou, neukojenými megaambíciami, márnomyseľnosťou a preceňovaním sa. S túžbou po prachoch. "Nudíš ma", povie znudená hipisáčka nadšencovi rýchleho súťaživého autopresunu hocikade po Amerike. On mlčí. A odíde ku kamošovi do plechového autiaka. Lebo hoci je možno do dievčiny zaľúbený, predovšetkým má trvalý vzťah k autu. K jazde. A rýchlosti. Tento mini hárem koníčkov vysoko prečnieva ponad nejakú šťandu, čo sa presúva zo zotrvačného vzdoru stopom. Aby spoznala, že namiesto slobodnej lásky aj pri tejto hipisáckej aktivite platí klasické ekonomické: dostala (jazdu zadara) – má dať (seba). On s technikom poruke, dlhšími vlasmi a ležérnym pohybom síce niečím kvetinové deti pripomínajú, no drogy napríklad sú už mimo ich obzor. Zle sa s nimi šoféruje a vyžadujú dlhý oddych. Čo sa im, nervne sa presúvajúc dňom/nocou jednoducho nehodí. Maximálne sa raz za čas zliať. Treba zabudnúť o čo zavrhnutím hipíctva prišli a čo namiesto neho získali: egoistickú snahu naplnenia sna o slobode. Ten je starý ako je ľudstvo samotné. Vlastne až odvtedy, kedy bolo za pomoci inštitúcií viery a moci násilne rozdelené z kmeňov do atomizovaných rodín. Ženuška by sa šikla, ale taká čo počúva. Čo obdivne jojká pri tom ako im partneri opisujú vlastnosti toho ako je ich zástupný modul na štyroch kolesách rýchly a spoľahlivý. Ako sa oň vedia postarať a tak. Ak by partnerka odoprela poslušnosť a zdieľanie raja, tak čo s ňou. Trebárs aj prevalcovať ju. Rovnako ako tú opustenú tašku, čo tu nechala namiesto seba. Ako odkaz nastupujúcim jupíkom a (v dobrom) aj pankáčom. Zberači postrehov, atmosféry a reflexie doby si pustia Monte Hellmanna. "Imidž a výkon! - o tom to celé je!", trefne skonštatuje jeden z hrdinov mantru poshipíckych ambicióznych agresorov, zrodiacich sa z ušľachtilých ideí a udávajúcich tón svetu dodnes. (26.06.2015)