Cesta domů

Ze všech Vorlovejch filmečků zbyl v mým sekretáři na dvd pouze jedinej. A to Cesta z města. Ale i ve dvou pokračováních mě to nijak neomrzelo. Jenom u některejch scén se člověk potutelně usmívá. Jak by asi vypadaly biofarmy, kdyby prakticky všichni chtěli jejich produkty. Začnou tam ládovat sračky, aby dokázali pokrýt poptávku. To jen k těm biokecům. A ta holčička byla odkud. Ale jinak v poho. 50%. (21.01.2022)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)

Možná, že kdyby tvůrci zůstali jen u prvního dílu, mělo by to zvláštní místo, neopakovatelný (mimochodem, tohle je spoiler heavy one). Jakoby lidi spolu byli jen, dokud to dokážou vydržet a někdy to dokážou dlouho. Chyby budou, ale je potřeba přes ně přejít. Díl po dílu je 'Cesta...' progresivně černější, řekl bych (asi to možná dobře odráží celkově proces stárnutí)... první díl byl přitom tak kouzelný. Nejdřív je láska, pak práce, pak mládí nové generace, výchova, zkušenosti, život, práce, láska a pak konec. Osobně, nic z toho neznám, nic z toho ke mně nepromlouvá, ale vím, že první díl byl tímhle nábojem přeplněn tak, že bouchl jako lahev šampusu. Honza začne při práci v lese hodně chlastat a že začne být na alkohol opravdu odborník (to chlastání v práci je něco, co se naučil i můj děda) a tak trochu do toho zatáhne i Ludvu a ten pak při sílícím tlaku nadřízených z řad lesníků, kdy je mu vyčítána každá blbost, při jednom excesu v opilosti jednak podvede Anynu a zároveň i přijde o hájenku, kterou se rozhodne vedení prodat. Markéta (je funny, že Nimcová se podílela na scénáři k celé trilogii a přijde mi, že svou postavu namalovala celkově dost "bíle" a bez jakýchkoliv charakterových chyb, jako nějaké Slunce celého projektu, co nikdy neudělá krok vedle - tuhle mentalitu sdílí řada hipísaček) špatně snáší Honzovo chlastání a kvůli tomu mezi nimi vzniká konflikt a až se u Papoše projeví alzheimer a nakonec na něj i umírá, rozhádají se tak, že chce Honza spáchat sebevraždu (velmi poeticky, řetězem, kterým tahá celou dobu dřevo), v čemž mu na poslední chvíli zabrání Ludva a lahvinka sedmileté slivovice. Závěr trilogie Tomáše Vorla (přes dvacet let práce a já jsem to vyzunkl pod týden času... dvojku a trojku dokonce v jeden den) má definitivně blíž k druhému dílu, náladou, vyprávěním, vizuálem, obsazením (ač věčná škoda, že si Kameníková nedala repete svojí role a museli ji přeobsadit). Stats: Oficiálně jsem tak viděl všechny filmy Tomáše Vorla ml. (což jsou pouze filmy Vorla st. a pokud se bavíme o něm, už mi zbývá jen film, po jehož neúspěchu chtěl Vorel st. spáchat sebevraždu - Kamenný most, a budu jej mít taky komplet). Barbora Nimcová zůstává hipísačkou od začátku do konce a má tu tu svoji silnou ženskou energii, znám tyhle typy a zkrátka je srdcem projektu, ale mě nejvíc přes všechno k srdci přirostla postava Tomáše Hanáka (Honza), který zkrátka začíná svoji cestu v kanceláři, jako krysa u PC, a pak končí s úsměvem, v traktoře, i když mohl velice snadno skončit o chvíli dřív, oběšený, na stromě, ale důležité je, že žil, podle toho, jak chtěl a dobrá byla ta reakce i na pití - Markéta: "Řekni mi, co ti chybí? Práci máš, zdravý děti máme, žijeme v čistý přírodě, máme všechno, po čem jsme kdy snili." Honza: "Lásko, nic mi nechybí, jen bych chtěl být trochu v klidu. Nic neřešit, furt dokola. Ty taky kouříš trávu. Kolik si dáš jointů za den? A počítám ti je snad?" (08.10.2023)

Cesta domů se nijak zvlášť neodlišuje od Vorlových filmů. Snad jen stojí za připomenutí, že celá trilogie má u zdejších uživatelů sestupnou tendenci. Není divu. Jednotlivé postavy stále žijí svým podivuhodným životem. Opět se tu místy objevuje ochrana přírody. Ale hlavní prioritou je volná výchova a duchovno. Člověk obecně totiž nemá právo být svázán konvencemi, morálními pravidly a povinnostmi. Ale pozor, jednotlivé postavy toto dodržují jen pokud se jim to zrovna hodí do krámu. Jinak sledujeme spíše epizody ze životů již postarších hlavních postav, které se někam přeci jen posunuly, ovšem není zcela jasné, zda k lepšímu. Barbora Nimcová je nějaká místní duchovní regentka, bába bylinkářka člověk vnímající přírodu tak nějak jinak a víc než ostatní. Tomáš Hanák působí místy docela rezignovaně a tak se raději ožírá. Ludva si stěžuje na své pracovníky, jeho žena si stěžuje úplně na všechno. Jestli má tenhle snímek děj uzavřít, tak se to nejspíš nepovedlo. Fanoušci Vorlových komedií asi budou spokojeni i kdyby Hanák, Vorel ml. a Šteindler proseděli celý film v hospodě a prochlastali ho. (16.06.2022)

Když dojde dech. Svěží začátek trilogie a jakž takž pokračování utvořily solidní základ, na němž šlo postavit cokoliv. Ve třetím dílů se zkrátka skoro nic nestalo, a to mi vadí. Nápaditější scénář by nebyl na škodu. Tady kromě nezbulvarizované linky s Dominika Mína Elischerová není nic nového. Bolkova postava má vyvolat smutný úsměv, ale kdo tohoto barda trochu zná, vnímá ho stejně i v civilním životě (alkohol). Protože představitele sledujeme přes dvacet let, je úchvatné a zároveň smutné pozorovat, jak jsme zestárli. Kromě Lucie Šteflové, která nahradila Annu, a která od svých začátků taky zestárla a už není tou dechvyrážející kočičkou. Záběry z lesa fajn. Katakombes Milou kinematografos. (04.08.2022)