F jako falzifikát

Je to mistrovsky sestříhané a Legrand udělal překrásný mix hudby. Jinak jsem to ale dal natřikrát - úplně velezábavné to už dnes není. Co z toho jde na první dobrou (mimo jisté nekomunikativnosti - protože pokud člověk daná témata a peripetie nezná, musí si je pro lepší orientaci nejdřív vygooglit), to je poněkud frivolní a elitářský portrét hochštaplerské smetánky uprostřed parties v luxusních vilách, restauracích, plné krásných žen a starých boháčů: a Welles se k tomuto okruhu neváhá sám hlásit. Všichni ti multimilionáři, rentiéři, "slavní"; dělá to dojem trochu ploché duše - jako by Welles nebyl schopný postavit se tomuto hlavnímu Falzu. Ano - možná v záběrech na Chartres ve 2/3 filmu - ale i tam jde z jeho replik trochu show, ani v tomhle pokusu o opravdovost nejde tomuhle shakespeareovskému herci tak úplně věřit. Z toho na mě jde jakýsi smutek. Jinak jsem se občas srdečně zasmál - nejlepší bylo sestříhané mlčení obou hlavních protagonistů a jejich uhýbavé pohledy při otázce KDO TO TEDY PODEPSAL?! Pobavila mě i hračička s Ojou Kodar v závěru - tolik figur, tolik zcizováků, tolik montáže! Překrásná hračka! (02.03.2021)

Reziser Orson Welles /Obcan Kane, Lady from Shanghai, Touch of Evil/ natocil film o mystifikaciach, podvodoch a falsovani umenia nielen vo svete filmu, ale aj v umeni. Wellesove komenty su zaujimave, a ako art sa to da dobre zvladnut. Okrem Wellesa tu hrali aj Joseph Cotten /Obcan Kane/ a Paul Stewart /Obcan Kane/. Ovsem, roku 1974 uz mal Welles to najlepsie davno za sebou. 70 % (26.01.2016)

Jedná se o jakýsi dokument, Wellesovo zamyšlení na téma lži. Sám autor se záměrně dopouští různých lží, optických klamů. Jako by se tedy opět dotýkal svého oblíbeného tématu manipulace s lidmi, s diváky. Orson pořád přeskakuje z tématu na téma, až chaoticky. Jako by se pokoušel vyvolat v divákovy zmatek, odvádět jeho pozornost od svých vlastních, filmových triků. (25.11.2005)

(1001) -"It's pretty, but is it art?" Sakryš, ti megalomanští puntíčkáři už dneska rozhodně nejsou takoví, jako bývali. Orson svůj dokument o padělatelích umění podává s větším spádem a poutavostí, než jakými oplývá většina dnešních blockbusterů, a na mém diváckém blahu to jde rozhodně poznat. Jediné, co bych mu trochu vytkla, že ta jeho hra s podvodem na diváka je mnohem snázeji prohlédnutelná, než si nejspíš sám myslel, a hlavně že je tam nejspíš nepotřebná. Mně ta první hodina nasytila dost. Zároveň je také myslím jasné, odkud ukradl, totiž okopíroval, totiž kde našel inspiraci Nolan pro úvod ke svému filmu o podvodnících, chci říct kouzelnících. (12.12.2018)

,,Umenie je faloš. Faloš, ktorá nám ukáže pravdu." Zamyslenie na pomedzi pravdy a podvodov, snaha hovoriť pravdu o podvodoch, vo filme na pomedzi skutočností a fantázie. Divák ostáva v pozícii príjemcu fascinujúcich informácií a zároveň mystifikovaného človeka. Do popredia sa dostáva téma slavných podvodníkov s obrazmi a výtvarným umením, je rozvinutá do zaujímavých detailoch, ale zároveň slúži skôr ako prostriedok k autorskému filozofovaniu. Čo potom bola vlastne v závere skutočnosť? Čo je to skutočnosť ? ,,To je zubná kefka, ktorá vás čaká v poháriku. Lístok na autobus, výplatná páska... a hrob." Upútal ma spôsob rozprávania v podobe polohraného dokumentu s veľmi "živou" technikou, vtiahlo ma to do diania hneď v prvých minútach a napriek občasnej prekombinovanosti udržalo moju pozornosť až do konca. Orson Welles tentokrát nie ako kontroverzný občan Kane, ale ako charizmatický sprievodca pomyselným panoptikum podvodného umenia. Svojim prejavom i sympatickou farbou hlasu mi silne pripomínal českého Jana Wericha :-) 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (21.03.2018)