Stanfordský vězeňský experiment

Od tohoto filmu jsem popravdě očekával především opravdu hutné, psychologické drama, říznuté syrovým terorem, ze kterého se drsné postavy budou hroutit, a celé to následně vygraduje do emoční pecky, kterou budu ještě dlouho vydýchávat. Přesně takto na mě totiž působil avizovaný obsah tohoto vysoce hodnoceného snímku, o to víc jsem ale měl pak po celou dobu filmu vykulené oči, když jsem naopak postupně zjišťoval, o jakou lehoučkou limonádu se jedná, a upřímně jsem pak byl při závěrečných titulcích jen pořádně nasraný, jelikož ničeho, co jsem očekával, jsem se ani zdaleka nedočkal. Co tedy Stanfordský vězeňský experiment nabízí? Bandu ufňukaných, vysokoškolských chcípáčků, na které, když někdo zvýšil hlas, tak se zechcali a volali po rodičích, a vážně jsem si po celou dobu říkal, že tohle snad nemohl myslet nikdo ani vážně, že divák uvěří tomu, že se po 24 hodinách polovina chlapců, vylosovaných do řad vězňů, sesype. To je jako vážně podle skutečné události? Že na mě floutek z druhé strany houkne, abych vstal z postele a já na základě toho začnu organizovat rebélii, že jsem nekompromisně šikanován, téměř až zneužíván? Prostě já si nemohu pomoct, ale na mě to celé působilo od začátku absolutně nepřesvědčivým dojmem, kde jsem žádné z postav nevěřil jedno jediné slovo, či gesto, nemluvě o té skupince profesorů, pozorovatelů, nebo co to mělo být, kteří se hroutili snad ještě rychleji a teatrálněji, než ti rádobyúčastníci experimentu, prostě celkově fakt směšná a naivní podívaná, která navíc nenabídla ani žádnou atmosféru, napětí, natož emoce, prostě jen naprosto nevěrohodná a totálně nezáživná nuda, kde trapnost převálcovala veškerý zbylý obsah filmu. Tento film zkrátka beru vážně jen jako hodně blbej fór, který si nezaslouží vůbec žádnou pozornost. (28.02.2021)

Poměrně autentické zobrazení, které jen nekopíruje mýtus a Zimbardovu legendu. Zimbardo pochopitelně až do roztrhání těla bude hájit tento neetický „experiment“, na kterém založil svou kariéru, ale jehož se sám zřejmě stal součástí – šlo spíše o reality show, kdy sám instruoval dozorce a byl součástí dění, aby dosáhl svého a demonstroval svůj předpoklad. Kritika poukazuje na to, že studentům nebylo umožněno dobrovolně opustit pokus, ale také to, že v chování účastníků byly patrné rozdíly dané charakterem (a otázkou je, jací lidé se chtěli dobrovolně za peníze účastnit vězeňského experimentu) a zřejmě i vědomím, co je od nich zadavateli očekáváno – ostatně kromě zákazu fyzického zranění měli „dozorci“ instrukce k podrobení si „vězňů“, tedy jak mají hrát své role. Ve filmu je dobře zobrazeno i to, že velmi brzy se Zimbardovi situace vymkla z rukou a byla to jeho žena, kdo urgoval ukončení. (30.09.2021)

Tretí pokus o sfilmovanie experimentu so študentmi na Stanfordskej univerzite, pričom tento je v porovnaní s ostatnými snímkami (až na pár detailov) spracovaný najreálnejšie a jedine z tohto dôvodu mu udeľujem 4 hviezdy. Keby som ho mal hodnotiť ako klasický film zaradený do žánru drámy, vzhľadom nato, že nijak mimoriadne nezasiahol moju citovú schránku, jednu hviezdu by som ubral. Kto chce vedieť viac o danom experimente, odporúčam vďaka autentickým záberom pomerne solídne spracovaný dokument "Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment", v ktorom samotný Zimbardo vysvetľuje riskantné ľudské chápanie, vžitia sa do role "bacharov" či trestancov. (19.11.2015)

„Vítejte na instruktážním setkání. Jistě vás potěší, že jsme vás vybrali v této studii na pozice strážných. Rozhodli jsme se na základě vlastností, které jste prokázali během svých pohovorů.“ Není nad to být upřímný…Předchozí verze Stanfordského experimentu jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Při úvodních pohovorech ani tak nepřekvapí důvod účasti, jako fakt, kolik lidí by preferovalo být raději vězněm („Nikdo nemá rád dozorce.“). Jenže to se poněkud setře, když někteří jedinci dostanou v podstatě neomezenou moc (zvláště „John Wayne“). Pak se nabízí řečnická otázka, kde končí „simulace“ a začíná realita, v kterou všichni, bez ohledu na svou roli, začnou věřit. Ačkoliv skutečné zamyšlení pro diváka je v tom, jak by se asi choval on sám (celkem jedno v jaké roli). A jak se mi líbilo postupné přitvrzování a gradace, tak mě lehce zklamala kolísající míra uvěřitelnosti, nejslabší v tomhle ohledu byl návštěvní den (opravdu bez reakce?). To je trochu škoda. Přesto i díky výborně vykreslené psychologii postav a silným momentům dám solidní 4*. (26.01.2020)

Během experimentu je skupina dobrovolníků rozdělena na dvě skupiny. Vězně a dozorce. Experiment má trvat 14 dní a při sebemenším náznaku fyzického násilí má být ukončen... The Stanford Prison Experiment je můj třetí film na toto téma a ani tentokrát mě nezklamal. Není sice nejlepší (experiment 2001) ale i tak tady názorně uvidíme co se stane, když dáte člověku moc a volnou ruku. (26.12.2015)