Oči mé matky

Kdo má rád filmy jako Lidská stonožka 2, bude nadšenej, Tentokrát tu místo psychopata máme psychopatku bydlící na samotě u lesa. Pro mě je tohle přesně ten druh filmu, kde chápu veškerá hodnocení, já bohužel pro mě, patřím do té skupiny, co se drtivou většinu času nudila. Hlavní herečka předvedla dobrej výkon, pár znepokojujících momentů tam bylo, ale nevtáhlo mě to a jen jsem čekal, až to skončí. (14.02.2017)

Za trochu lásky šel bych světa kraj, stodolu měl zamknutou a šel bych bosý, těla u ledu - ale v duši věčný máj, v hlavě vichřici - a bodal jako vosy... Další nekroslátanina o omamné vůni hnilobného zápachu a chorých hlavičkách patologických patologů, tentokrát Normičky Batesové. Absence barvy měla vnést do studie nemocné psyché trochu toho umění, leč bez nápadů a nějakého ozvláštnění zavedených žánrových šablon můžete nasvěcovat zbídačelé zajatce před stodolou klidně hodiny a efekt to nepřinese. Podezřívám režiséra Pesceho, že u natáčení některých scén vytáhl z příruční ledničky ruku své matky a hladil se s ní v rozkroku.. (10.01.2017)

Tzv. "normalita", tedy všednost a obyčejnost, se mi většinou protiví. Naopak vše bizarní, pitvorné, šílené, mě odmala zvědavě fascinuje. A není tedy divu, že The Eyes of My Mother jsem si vychutnal od prvního do posledního záběru. Tenhle prapodivný film totiž nechal hranice normality světelné roky za sebou a vtáhl mě do klaustrofobické a nezdravé mysli, sídlící v jedné roztomilé portugalské dívčí hlavince. (V téhle souvislosti mi nelze nezmínit například blízce příbuzný Polańskiho Repulsion, nebo nedávný Keatingův Darling.) Kromě bolestně krátké stopáže má snímek už jen samá pozitiva, třeba černobílý širokoúhlý obraz, slastně klidnou a pomalou kameru, minimum dialogů, jako hudební doprovod moje milované teskné fado, a já jsem tudíž dokonale divácky uspokojený a v doznívající euforii píšu tenhle komentář k jednomu z nejzajímavějších a nejsilnějších filmových zážitků letošního roku. (04.12.2016)

Francisca je ve srovnání s Normanem Batesem o level výše. Tísnivé drama o dívce, která v životě mnoho štěstí neměla není hororem! Ač příběh sám o sobě je otřesný, neděsí ani nestraší. Pokud někoho naporcujete, ještě to neznamená, že se přilepí žánr horor k danému snímku. Mnohý žánrový fanoušek tak bude možná zklamán. Naprosto vynechávám obsah, jelikož tady je dobré nevědět o filmu vůbec nic. Místy syrová, místy poetická kamera čaruje se světly a stíny. Mnohé obrazy by se daly rámovat - Francisca spící pod černým stromem v lese, lampa osvětlující chodbu před pokojem, kde se tančí, nebo záběry na noční stodolu. Jiné byste si ovšem za rámeček nedali. V několika scénách snímá kamera vše zpovzdálí. Někdy až mučivě dlouho trvá, než umožní divákovi vidět detail nebo souvislost. Kromě písní z gramofonové desky a úryvku linoucího se z budovy, kde probíhá zábava, hudba chybí. O to je dusno tíživější. A protože tohle není horor, pak je absence tvrdého gore vpořádku. Vnímavému divákovi stačí jen naznačit... (15.01.2017)

Jakožto zdejší hororový expert se na většinu umělecky pojatých hororů vysloveně těším. Přestože z hororového hlediska obvykle nejsou plně funkční, jako náhradu nabízejí nedostatkové zboží - originalitu. Ne jinak tomu bylo i u snímku Eyes of My Mother. Režisér Nicolas Pesce se za svůj hororový debut rozhodně nemusí stydět, i když celkové vyznění hororu se zřejmě s jeho samotným očekáváním mírně rozchází. Hlavní postava Francisky, kterou bezchybně ztvárnila Kika Magalhaes, totiž bez ohledu na svou nevšední zálibu v "chirurgii" vzbuzuje především sympatie. V kladném smyslu slova jistě překvapí i stav prvotní duševní vyrovnanosti, ve kterém se Franciska po smrti obou svých rodičů nachází. Černobílé ladění, dlouhotrvající záběry a mnohé další prvky, které měly v divákovi podle všeho umocnit pocit nepohodlnosti a dodat zamýšlené zvrácenosti na intenzitě, se tak bohužel zcela minuly účinkem, jelikož daný horor je vystaven na nežádoucích pozitivních základech, o které se postarala právě ústřední postava Francisky. Pod tři hvězdy přesto v žádném případě nepůjdu. Oceňuji odvahu, se kterou režisér Pesce skočil do neznámých vod královského filmového žánru a zároveň u něho spatřuji velký potenciál k růstu. (04.12.2016)