Oči mé matky

Rozhodně zajímavý počin, který nízkorozpočtovost chytře maskuje černobílým obrazem, ale škoda, že rejža hold neměl dostatečně velké koule se urvat z řetězů jako režisér v Lidské stonožce 2. Vždy když mělo dojít k něčemu, co by mohlo oku lahodit, se na to režisér zkrátka a jasně vysere. Místy jsem se cítil jako nahý svázaný v posteli přítomný ženského striptýzu a po dlouhém a dráždivém teasování ženská jen zkrátka práskne za sebou dveřma. Což je snad nejhorší, co ženská může vůbec udělat. V tomhle případě je na vině režisér. Konec je také velmi rozpačitý, ách jak já nesnáším, když celý film staví na divákově představivosti. Pokud si v tomhle režisér libuje, příště nechť raději vydá knihu. Velká škoda škoda, ale jistá dávka zvrácenosti zde přece jen je .55% (04.12.2016)

Jakožto zdejší hororový expert se na většinu umělecky pojatých hororů vysloveně těším. Přestože z hororového hlediska obvykle nejsou plně funkční, jako náhradu nabízejí nedostatkové zboží - originalitu. Ne jinak tomu bylo i u snímku Eyes of My Mother. Režisér Nicolas Pesce se za svůj hororový debut rozhodně nemusí stydět, i když celkové vyznění hororu se zřejmě s jeho samotným očekáváním mírně rozchází. Hlavní postava Francisky, kterou bezchybně ztvárnila Kika Magalhaes, totiž bez ohledu na svou nevšední zálibu v "chirurgii" vzbuzuje především sympatie. V kladném smyslu slova jistě překvapí i stav prvotní duševní vyrovnanosti, ve kterém se Franciska po smrti obou svých rodičů nachází. Černobílé ladění, dlouhotrvající záběry a mnohé další prvky, které měly v divákovi podle všeho umocnit pocit nepohodlnosti a dodat zamýšlené zvrácenosti na intenzitě, se tak bohužel zcela minuly účinkem, jelikož daný horor je vystaven na nežádoucích pozitivních základech, o které se postarala právě ústřední postava Francisky. Pod tři hvězdy přesto v žádném případě nepůjdu. Oceňuji odvahu, se kterou režisér Pesce skočil do neznámých vod královského filmového žánru a zároveň u něho spatřuji velký potenciál k růstu. (04.12.2016)

Jestliže v dnešní době někdo točí černobílý film, v drtivé většině případů tím sleduje nějaký umělecký záměr. A tohle není výjimka. Upřímně řečeno obyčejně k bývám k podobným záležitostem skeptický, ale tohle se povedlo. Sedla mi jednoduchá premisa, pomalé tempo i herecké obsazení. Černobílý formát dokázal přilít tu správnou dávku deprese i zvláštního a pohlcujícího zla. Cením si i stopáže, kterou se Pesce nesnažil zbytečně natahovat. Příjemné překvapení. 80% (04.01.2017)

Tak trošku jako Já, Olga Hepnarová se zde snaží tvůrci o originalitu a hlavní hrdinka je v podstatě stejný psychopat. První půlku na mě film působil jako pokus o art horor s nějakým hlubším významem, což se minulo účinkem a docela dost nudí. Od půlky se přitvrzuje a horor zanechává zneklidňující pocity, ale pořád málo na to, aby to vyzdvihlo lepší hodnocení......5/10 (08.01.2017)

Americký snímek „Oči mé matky“ je vlastně takovým nikoli klasickým snímkem o tom, jak se lidská duše dokáže zvrtnout a jak může být odporná, i když se na první pohled tváří nevinně. Snímek ukazuje i to, jak nás utváří to, co na nás má vliv, ale i to, co pochází z vnitřku a co prostě nedokážeme ovládnout. Jako studie pádu člověka to vlastně není vůbec špatné. (04.07.2018)