Režie:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrají:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...? Během jediného večera se ukáže, že až příliš mnoho. I ti, které známe, mohou totiž být naprostými cizinci. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (517)
"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. ()
„Proč jsme dali Brunovi jméno Bruno?“ - „Co?“ - „Můj otec je Amedeo, tvůj Ennio. Jak jsme přišli na Bruna? Tobě se to líbí?“ - „Chceš to řešit po 10 letech?“ Zaujal Vás film Jméno (2012)? Pak doporučuju jeho italskou verzi, Naprosté cizince. Nejde o vykrádání, Italové mají svá odhalení, kupení se náhod a čím dál hustější atmosféru. V úvodu samé fórky, úsměvy, pak začne „hra“…a divák je v pozici zlomyslného hosta, který ovšem na rozdíl od aktérů nemusí mít mobil na stole, a tak na něj nic nebouchne. Já se škodolibě smál po většinu filmu a ani trochu se za to nestydím, protože jde o konverzačku s brilantními dialogy, výbornou chemií mezi postavami a vzrůstajícím dusnem. A přestože závěr již tak podařený není a nadsázka v podobě koncentrace průserů je dosti vysoká, bavil jsem se ještě víc než u Jména, proto nakonec dám slabších 5*. „Jestli spolu mluvíte 30 minut denně, jsi zamilovaný.“ - „Co když spolu mluvíme 60 minut?“ - „Pak jsi hodně zamilovaný.“ - „Když spolu mluvit přestanete, znamená to, že jsi ženatý." ()
Kino navštevujem raz ročne (dôvod je v mojom profile) a pre tento rok som si na odporúčanie gudaulina vybral Úplných cudzincov. Vedel som do čoho idem, pretože som si prečítal zopár komentárov, medzi ktorými ma sklamal Vančura, ktorý skôr ako ja odhalil film ako paralelu ku Kunderovej poviedke Falešný autostop. Film som vnímal ako poukázanie nebezpečnosti zbavovania sa osobného priestoru, do ktorého patrí aj komunikačná droga súčasnosti - mobil. Mobil, ktorému zverujeme aj to, čo by sme inak buď nikomu nepovedali alebo iba na odľahlom mieste aj to iba šeptom. Komediálnu zložku som príliš nevnímal, dramatickú dodal scenárista, ktorý nakopil udalosti, aby film nestrácal na tempe. Ale to mi príliš neprekážalo, pretože som film vnímal ako divadelnú hru, v ktorej ide o posolstvo divákovi viac, ako o pravdepodobnosť, že sa taký príbeh mohol odohrať. Herci boli skvelí a film naplnil moje očakávania, i keď na plný počet hviezdičiek nedosiahol. ()
Na tuto mezinárodně veleúspěšnou komedii z posledních let mě nalákalo nejvíc asi zjištění, že Naprostí cizinci se za pouhých 6 let dočkali již minimálně 15ti remaků z nejrůznějších zemí od Mexika, přes Norsko, Maďarsko, Rusko (kde vznikly dokonce již 2 verze!) až po Vietnam nebo Čínu, což činí samotný film naprostým unikátem a doposud ojedinělým fenoménem v kinematografii. Aktuálně vstupuje do kin česko-slovenská verze a tak jsem se rozhodl podívat na původní italský snímek, kterým to všechno začalo. Čekalo mě velmi příjemné překvapení ze zdařilé konverzační hry ze současnosti, která se pohybovala mezi komedií i dramatem a ve svém námětu trefně využila již dlouhou dobu aktuální fenomén mobilů a stále se zvyšující lidské závislosti na nich. Přestože některá vyústění šlo snadno předvídat a samotný počet zvratů na uvěřitelnosti příliš nedodával (spíše naopak), musím říct, že jsem si tenhle příjemně nenáročný kousek dost užil, hodně se pobavil a zároveň ocenil i hlavní poselství. Akorát se obávám, že kdybych se takového večírku reálně zúčastnil taky, asi by dost hrozilo, že buď bych si mobil na neformální setkání nedaleko od domova snad ani vůbec nevzal, příp. bych si na něm zase zapomněl zpátky zapnout zvuk nebo s mojí minimální komunikaci přes mobil by nezazvonil téměř vůbec. :o) Nicméně nápad s mobily na stole s veřejným čtením veškerých příchozích zpráv a hlasitého odposlechu všech hovorů je vážně za všechny drobné a určitě by se dal rozvíjet i v nejrůznějších variacích ještě mnohokrát, čehož by v těch případných remacích z různých krajín šlo využít. O to víc mi přijde škoda, když jsem díky zdejším komentářům zjistil, že ty další verze mají jenom doslova kopírovat děj z italského originálu včetně řady stejných dialogů a podle fotek i velmi podobně vypadajících herců! Ale to už je možná i záležitost licence s původním autorem a něco, do čeho my běžní diváci nevidíme... a také něco, co do hodnocení původního filmu počítat nechci a ani nepočítám. [75%] ()
Variace hry na pravdu v jednadvacátém století. Jenomže tento koncept je mnoha lety prověřený jako nefunkční. Nicméně jako konverzační komedie/drama to funguje moc dobře. V závěru jsem upřímně hned na poprvé nepochytil pointu, což byla trochu škoda, protože nápad je to opravdu dobrý. Navíc film byl takový civilní, jako by snad herci ani nehráli. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Režisér Paolo Genovese uvedl v roce 2020 pro český týdeník Reflex, že byl osloven americkou produkcí, aby udělal pro tento svůj film hollywoodský remake v jeho režii. (vyfuk)
- Stejnojmenná inscenace se hrála v březnu 2020 v Divadle Na Jizerce v režii Matěje Balcara. V hlavních rolích jsme mohli vidět Barboru Kodetovou, Ondřeje Kavana, Patricii Pagáčovou, Petra Vacka, Milana Šteindlera nebo Jana Řezníčka. (Saur.us)
- Film je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie. (vyfuk)
Reklama