Spalovač mrtvol

Morbidní, temný, mrazivý a děsivý filmový klenot s neopakovatelnou atmosférou. Film, jako je Spalovač mrtvol se rodí jednou za století. Zjeví se jako temný Anděl smrti, který pokryje vše okolo sebe temnotou. Pro Ameriku je legendární horor Psycho. Pro nás je to Spalovač mrtvol. Protože to největší zlo je to, co je v nás. Naše představy, myšlenky a pocity. Hranice šílenství, která se někdy může zdát mnohem blíže, než si myslíme. To, čeho je člověk schopný, jaké hranice je schopen překročit. Tento snímek není jen "filmem". Je jakoby z jiné dimenze, nadpozemsky hodnotné a jedinečné umělecké dílo. Životní role Rudolfa Hrušínského. Jeho proslovy a myšlenky jsou dovedeny k naprosté dokonalosti díky jeho mistrovskému umění a citu, jak zacházet s hlasem. Jeho hlasový projev je dost možná jednou z věcí, díky níž je Spalovač mrtvol tak hypnotický. Nebeská hudba Zdeňka Lišky, prostupujíc celým tímto blaženým snímkem, je jako jakýsi děsivě uklidňující balzám pro uši. A vybroušené dialogy, které v sobě nesou hrůzné poselství, které je zároveň kruté i pravdivé, stejně jako obdařeno černým humorem. A Helena Anýžová, jako Kopfrkinglova můza, přelud, "Dáma v černém", působí jako bytost z jiného světa. Je dokonalá. Jeden z nejlepších českých snímků vůbec. "Vidíš tu tyč? Pan Dvořák ji chtěl odstranit, ale já mu říkal, že ji ještě někdy... můžeme... potřebovat...", "To je učitelka klavíru. To snad bude vhodnější." (28.11.2007)

Nepamatuji se, kdy mě při filmu takhle mrazilo po celou dobu, aniž by se dělo něco děsivého či znepokojujícího. Pouhá Hrušínského přítomnost ve mně zanechávala strach, kdykoli se v záběru objevil. Vrcholem je pak scéna pohřebního proslovu v chýlícím se závěru, kde je jeho mistrovské herectví dovedeno k dokonalosti. Špičková filmařská kvalita, jejíž případné opětovné zhlédnutí je menším bobříkem odvahy. (02.04.2006)

Už při prvním zhlédnutí jsem byl naprosto ohromený tímto grandiózním filmem a nezapomenutelným zážitkem z něj (i když se pak u mě dostavila docela slušná depka ;-)). Při dalších zhlédnutích jsem si Spalovače užíval ještě víc, a to všech jeho složek, ať už to byl brilantní Rudolf Hrušínský (pro mě osobně jeho nejlepší herecký výkon), výtečná Herzova režie, Liškova hudba, Milotova kamera, Janáčkův střih, mrazivá atmosféra, či cynický, černý a morbidní humor (ale naprosto chápu, že to někomu vtipné nepřišlo; ostatně i mně při prvním zhlédnutí do smíchu zrovna nebylo...viz Herzův monolog v bonusech). Myslím, že ani nebudu moc přehánět, když Spalovače označím za jedno z nejlepších dramat, které kdy byly natočeny (z československých možná vůbec nejlepší). (29.03.2008)

Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo. (13.01.2008)

Vyše tisíctristo komentárov tu rozobralo klady a zápory filmu naozaj dôkladne. Ponúknem preto len drobnú úvahu, týkajúcu sa aj dnes pomerne modernej tézy. Týka sa toho, že kresťanská filozofia a náboženstvo mnohým ľudom nemajú čo ponúknuť a tak sa spústa alternatívcov, mystikov a hľadačov racionálnych duchovných ciest upína k rôznym formám budhizmu. Ako ukazuje film a potvrdzuje história, štáty (režimy), v ktorých dominuje budhizmus nemajú problém s ukončením života človeka. Sofistikovane je to obhájiteľné práve reinkarnačným kolobehom duše. Stačí si pozrieť niektoré z ázijských vojnových, hororových či historických filmov. Všade len minimálne pozastavenie sa nad smrťou konkrétnych jedincov, nad ďalšími desiatkami, stovkami ba tisíkami pešiakov. Často sú oproti tomuto stoicizmu smrti vybrúsené a prepracované techniky zabíjania. No veď čo, estetika smrti je v pohode, pretože ak mal mŕtvy dobrú karmu, za chvíľu sa ocitne vo vyššom leveli, ba možno sladučko zaspí v nirváne. (04.09.2014)