Režie:
Juraj HerzKamera:
Stanislav MilotaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová-Čechová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský (více)Obsahy(1)
Film Spalovač mrtvol natočil režisér Juraj Herz podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Jeho hrdina - zaměstnanec krematoria, je člověk nenormální, zatížený svým povoláním, psychopat a maniak, posedlý představou člověka jako mrtvoly a její přeměny v prach a popel. Člověk takto duševně narušený se dá pak snadno svést zrůdnou fašistickou ideologií k těm nejstrašnějším činům: zradě národa, ke kterému se dosud hlásil, udavačství, vraždám a spolupráci na masovém vyhlazování lidí. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (1 655)
Komentář obsahuje SPOILER! Krásně odporné! Krásné - výborně natočeno, skvělá atmosféra a bezpochyby nejlepší role Pana Herce Rudolfa Hrušínského ve které nás přesvědčuje o tom, že nejenom komediální role hodných dědečků jsou jeho jedinými výkony. Odporné - je zde patrný vliv Třetí Říše na prosťáčka, který zabije téměř celou svou rodinu. Dnes je sobota. V mém chrámu smrti se nespaluje. Věta, z které vás zamrazí! ()
Velice osobitý snímek, škoda, že právě jeho mistrovství znemožnil režim několika členům štábu další rozvoj kariéry. Neuvěřitelně působivý psychologický horor, v němž Hrušinský podává otřesnou výpověď o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie. Kameraman užíval efektu tzv. rybího oka, který povýšil i tak neuvěřitelnou sílu snímku na druhou, bravo! / UPDATE 2017: Při příležitosti uvedení filmu v Letním kině jsme připravili krátký stylizovaný komentář k snímku, který můžete zhlédnout zde. ()
Jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem v bohaté české kinematografii okusil. Ať už se jedná o výsledný pocit, herecký um Rudolfa Hrušínského (který už ve své filmografii nepřekonal), „fantaskní“ Milotovu kameru nebo dekorativní hudbu. Vše by klidně mohlo působit samo o sobě, ale obratným skloubením jednotlivých složek dostává film „vyšší“ rámec, nádech nadčasovosti. Hrušínský plně vystihl psychiku Kopfrkingla, jeho „humánní“ filosofii. Při poslouchání jeho ód na nejmilosrdnější a očišťující smrt zbavující lidstva utrpení člověku neustále běhá mráz po zádech. Je to dáno i precizně vybudovanou atmosférou, tím zamlženým, temně absurdním oparem. Jeho myšlenky začínají dostávat reálný charakter v momentu, kdy se o slovo hlásí nacistický režim. A zvrácená proměna jedince dostává ještě jasnější kontury. Je jasné, že jiné podobné dílo už nikdy nevznikne, a proto si vážím tohoto klenotu o to víc. ()
Geniálny film. Zrejme najlepší český film vôbec. Oproti tu predvedenej práci s kamerou, dynamickému strihu a nápaditým prechodom medzi scénami (postava sa obzrie za hlasom, ktorý už znie z iného miesta a času) je všetko, čo dnes vzniká v tunajšej kinematografii, nudné, ťažkopádne a úbohé. A Rudolf Hrušínský? Anthony Hopkins by sa z neho zosypal. Do maličkej urničky. ()
Ještě předtím, než byl v rozlehlém horském hotelu Overlook osvícen Jack Nicholson, byl v našich končinách omámen nacistickým rarachem pan Kopfrkingl, v nezapomenutelném podání mistra Hrušínského. Herzův podmanivý černohumorně laděný klenot, nezná hluchých míst a svým zpracováním se dodnes absolutně vymyká tuzemské tvorbě. Stručně - Spalovač mrtvol je nadčasový, jedinečný snímek, s obrovskou vypovídací hodnotou a famózním Rudolfem Hrušínským, který zde vytvořil po Švejkovi asi svou nejslavnější roli. Jeden z nejlepších československých filmů vůbec. P.S. Snad každá Hrušínského replika, má dvojsmysl. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (58)
- Ve filmu není zmíněn název knihy o Tibetu, kterou má pan Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský) tak rád. Její titul je ale vidět ve scéně z oslavy, kdy je na chvíli ukázána na kameru. Název zní „Duše Tibetu“. (Kaleidoskop)
- Režisér Juraj Herz sdělil: „To bylo dobré natáčení a hlavně velmi rychlé. Herci všechno uměli, všechno rychle natočili. Každý den ve 3 hodiny jsme byli hotoví, protože nikdo nechtěl v těch třech krematoriích, kde jsme točili, být.“ (alonsanfan)
- Ve scéně v casinu, která následuje po židovském pohřbu, si u stropu tanečního sálu nejde nevšimnout velké otáčející se zrcátkové "disco koule". Nejde však vůbec o chybu ve výpravě, toto zařízení tak typické pro diskotéky 80. let bylo skutečně běžným vybavením tanečních klubů už ve 20. letech a objevilo se dokonce už koncem 19. století. (Stejšn)
Reklama