Zjizvená tvář

V době, kdy ženy byly opravdu hezké a kdy gangster nebyl idiot v teplákách se zlatým řetězem, ale elegán v obleku se samopalem u pasu, vznikl v Hollywoodu film, který se zalíbil samotnému Alu Capone. Zjizvená tvář s Paulem Munim bude mít navždy tu smůlu, že bude většinou diváků srovnávána s De Palmovým geniálním remakem z roku 1983, jednou z mála dobrých předělávek ve filmových dějinách. Tam, kde Howard Hawks a Ben Hecht neměli dost prostoru, dokázal Oliver Stone využít prázdná místa ve scénáři a povýšit dobrou gangsterskou klasiku na depresivní příběh, který se díky brutálnímu De Palmově podání vryl do paměti nejen fandům mafiánského žánru. Původní verze vůbec není špatným filmem, ale ze srovnání s následovníkem vychází bohužel jako méně zajímavý počin. (1 028., 29. XII. 2014) (29.12.2014)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)

(1001) Mám takový dojem, že toto je film, který prošlapával cestu těm bijákům, proti kterým v dnešní době velmi brojím, totiž bijákům, kde hlavním hrdinou je špatný člověk a kde zobrazované násilí nevzbuzuje žádnou pozornost a bere se jako samozřejmost. Z nějakých důvodů ale tento film uznávám, možná právě proto, že jde nevyšlapanou cestou. Kromě toho mi zprostředkoval asi tak tisíckrát příjemnější divácký zážitek než gansterky Nového Hollywoodu (které mě k smrti nebaví). A na úplný závěr, Paul Muni je ve své roli naprosto odzbrojující. (03.01.2013)

Zbrklé, jednotvárné (přivítal bych zapojení exteriérů) a psychologicky nevěrohodné. K dobru přidávám hutně vykreslenou atmosféru prohibice a především nesmím opomenout přínos, který "Zjizvená tvář" v žánru zanechala. Filmem se nechalo inspirovat spousta následovníků, z nichž jedním byl Brian De Palma, jehož megalomanský remake je o třídu lepší než tento originál. 7/10 (17.01.2010)

Oceňujem autentickú dobovú atmosféru, ktorá sa dnes len ťažko dá zreplikovať, na svoju dobu riadnu dávku násilia a i nejaká letmá erotika tam bola (film vznikol pred kódom). Paul Muni je šialene dobrý a v jednotlivých momentoch je to pôsobivé, ale ako celok som sa dosť nudil (za veľa môže aj absencia hudby). (17.04.2020)