Tenkrát v Americe

Musím říct, že se mi to nijak zvlášť nelíbilo. Přišlo mi to zbytečně zdlouhavý a o ničem. Což mívám obvykle rád, ale tady mě to nějak nezaujalo. Nevím, ale kdyby to nebylo braný od začátku jako retrospektiva, ale natočeno postupně, jak čas plynul, asi by se mi to líbilo víc. Jako pohled na Ameriku třicátých let se mi to líbilo, ale nebýt to rozdělený do dvou 110 minutovejch filmů, asi bych to nedokoukal. (31.01.2006)

Dalo by se říct - dechberoucí útok na divákovu mysl. Dost možná i román v (pohyblivých) obrazech. Opravdu velký film, ale nikoliv pompézní velkofilm. Pořád se mi na mysl vtírá spojení "Leonovský Kmotr", a přitom mi to těmi flashbacky a pomalým tempem a nevím čím vším ještě strašlivě připomíná Tenkrát Na Západě. To asi bude ten autorský rukopis. Každopádně - opět božský Ennio Morricone. (08.07.2005)

Loňský filmový rok jsem zahájil s Al Pacinem a jeho Zjizvenou tváří, takže ten letošní jsem pochopitelně také musel rozjet ve velkém (víte co, jak na nový rok... :-) Dalším důvodem pro výběr posledního Leoneho díla, bylo nadcházející hodnocení s číslem 2000. K samotnému filmu.. Nebudu zabíhat do detailů, opakoval bych totiž jen to, co bylo 100x řečeno. Snad jen vyjádřím své překvapení nad tím, jak s příběhem perfektně ladila hudba, která je typická spíše pro Leoneho westerny a zároveň tedy zmíním i jeden negativní pocit.. Ten se týká Joea Pesciho, přesněji řečeno jeho dosti obsahově omezené role (stejně, jako tomu bylo u Příběhu z Bronxu), což je imho u obou případů veliká škoda.. Takže ? This is epic and i love it - 100% (pozn. viděna speciální cca 220-ti minutová edice) (03.01.2011)

Nepochybně velmi velké dílo, o čemž mluví už jen fakt, jak dlouho ho Leone připravoval a vymýšlel. Perfektní režie, skutečně úchvatná hudba a skvělé herecké výkony jsou samozřejmostí (psát ódy na De Nirův účet je zbytečné). Jak jsem mohla přežít 3h 45minut dlouhou speciální verzi nechápu. Co si z filmu odnášeli ti, co byli kdysi na 2 hodinové verzi v kině, to nechápu ještě víc, protože i s obohacujícíma minutama navíc jsem měla co dělat, abych se v tom všem dění orientovala. Ale i délka by se dala odpustit, kdyby mě film dokázal na celou tu dobu strhnout. Podle mě nejlepší je ta část z dětství, protože je relativně přehledná, zaujme a je výborně zahraná dětskými herci - dokonce tak dobře, že je škoda, že nikdo z nich neprorazil. Snad až na sladkou Jennifer Connelly. Alespoň pro mě je Tenkrát v Americe příliš dlouhé a dějově nekonzistenční, aby na mě mělo takový dopad, jako například Kmotr. Snad po pár dalších zhlédnutích - i když vzhledem k délce filmu zatím neplánuju. (29.03.2011)

Monumentální dílo, epická freska mafiánova života z vysněné a snad i malinko zkreslené Ameriky. Nechronologické vyprávění, spousta menších epizodek a přesto film nepůsobí nikterak roztříštěně, scény se totiž slévají v jednou monstrózní, emocionálně hutně podbarvenou, výpověď o trochu více hořkém, než-li sladkém životě. Tenkrát v Americe má pár surových, nekompromisních scén, realisticky vykreslujících drsné gangstery z ulice, ovšem umně je vyvažuje jemností a poetikou zejména v etapě mládí postav. Záběry jsou táhlé, tempo pomalé (v závěru až moc), režie sebejistá a stopáž rozhodně ne přemrštěná, ba naopak po opakovaném zhlédnutí bych si troufal tvrdit, že některé události byly nepříjemně zkráceny, popř. pár postav zasloužilo více prostoru. Menší problém jsem měl s emocionálně příliš podbízivou (vlezlou) hudbou, to si myslím, že takto propracované dílo nemělo ani za potřebí, jinak je to ale klenot... 9/10 (12.12.2007)