Východní přísliby

Jak jsem psala již v komentáři k Americkému gangsterovi, ze srovnání těchto dvou nejnovějších mafiánských filmů, vycházejí pro mě Přísliby o něco vítězněji. Je to hlavně díky tomu feelingu :-) Starší Cronenbergovy filmy mě nikdy zvlášť nezasáhly, ale ty poslední dva (společně s Východními přísliby i Dějiny násilí, také v hlavní roli s Viggo Mortensenem) mi to stonásobně vynahradily. Myslím, že tohle spojení herce a režiséra nám bude mít ještě co říct. (24.02.2008)

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)

Takový kratší ruský Kmotr nebo Skrytá identita, pokud bych měl Východní přísliby popsat jednou větou. Stejně jako u Kmotra je jeden film nedostačující pro popis celého potenciálního děje, podobně i herci jsou výborní - zde Naomi Watts a Viggo Mortensen. Hvězdami tetovaní vorové v zakoně, zklamání ruského kmotra ze svého syna, mrtvá čtrnáctiletá rodící dívka, krev, podřezaná hrdla a uřezané prsty. (19.02.2016)