ABBAmánie

Ani mimoriadne zmätený novinár ma nedokázal odradiť od tohto filmu, a viac ako film som to bral ako netradičný zostrih austrálskych koncertov. Tak to aj režisér myslel, aspoň ja som to tak pochopil. Preto je celkom scestné kritizovať plytkosť príbehu a očakávať hlbokú myšlienku od tých pár minút, ktoré dáva k dispozícii film medzi pesničkami. Na známych aj menej známych hitoch, aj keď som na nich už nevyrastal, obdivujem väčšinou to, čo aj okoloidúci v prestrihoch. Jednoduchosť, melodickosť a tiež severskú pohodovú angličtinu zrozumiteľnú aj mierne pokročilým začiatočníkom. Takže ABBE virtuálne odkazujem: Thank you for your music. (13.09.2014)

Jak to už u filmů založených na účasti oblíbené hudební kapely/zpěváka často bývá, příběh je velmi jednoduchý a stojí v pozadí. Vzhledem k zvolenému dokumentárnímu stylu a spoustě autentických záběrů z koncertního turné mi to však vůbec nevadí a v rámci filmů své kategorie bych způsob, jaký tu Lasse Hallström zvolil, viděl určitě jako jedno z lepších řešení. Bavil mě navíc i ten příběh – byl to totiž z pohledu novináře se ztraceným průkazem (byť v často jen krátkých pasážích) slušný nervák! :o) No a pak hlavně ta hudba... a úžasná nákažlivá atmosféra živých sedmdesátkových koncertů ABBy... nadčasové písně, které mě znovu dostaly melodiemi, rytmem, výbornými texty, přestože jsem mnohé slyšel x-krát a na ABBě jsem chvíli vyrůstal už jako dítě. Z těch vystoupení a písní na mě často šlo tolik energie a dojetí... a jako bonus uprostřed filmu i místy velmi vtipný videoklip „The Name of the Game“. Jen nevím, zda Hallströmovi odpustím ten rafinovaný záměr, že očekávaný vrchol v podobě velkého autentického rozhovoru je cenzurně nahrazen dalším videoklipem. :o) ABBě však můžu pouze vzkázat: Thank you for the music! :) [80%] (29.04.2023)

WE WANT ABBA!!! WE WANT ABBA!!! Režisér nechtěl nasnímat jen koncertní šňůru, tak si vymyslel "děj". Ta story samozřejmě není nic moc, ale funguje výborně. Stejně tu jde hlavně o Abbu a té si ve filmu užijeme do sytosti. V žádném jiném filmu, ani v klipech nemá tolik energie a ajfru. "Abbamánie" po australsku byl vážně fenomén a filmu se to podařilo zachytit. Pro fanoušky 5 hvězd - bez debat. Ostatní ať si dají třeba Odpad!, nebude to nic platné - ABBA je prostě fenomén, který časem zraje a sílí. THANK YOU FOR THE MUSIC!!! (29.09.2010)

Přehlídka ztracených šancí aneb Jak zmršit příležitost. 1) Chtěl bych vidět členy skupiny v "civilu", promluvit si s nimi jako s normálními lidmi, vidět, co mají rádi, co dělají ve volnu, jak se baví. Chtěl bych dále vidět více jejich přípravu na koncert, záběry ze zákulisí, jak řeší drobné problémy a tak. Když už jsme v té Austrálii, neškodilo by pár pěkných záběrů na města při turné a na Abbu v nich._____ 2) Co rozhodně nechci vidět, je "příběh" neschopného reportéra, který nikam nepřijde včas, s nikým se nedokáže domluvit a pouze kolem sebe hází stupidní otázky typu - Jak se vám líbí ABBA. Bohužel, toto smetí tvoří většinu filmu._____ 3) Před odpadem film zachrání ABBA sama. Těch několik záběrů mimo koncerty sice žádnou slávu neudělá, ale zaplaťbůh za ně. A pak jsou tu šoty z živých koncertů. Na rozdíl od sterilních a většinou nezajímavých klipů (pod většinou z nich je podepsán, kdo jiný, rovněž Lasse Hallstrom) zde můžeme být trochu svědky atmosféry při koncertech, kde se i pověstná skandinávská zdrženlivost mění alespoň trochu v srdečné a bezprostřední chování._____ 4) ABBA je moje srdeční záležitost už od 70. let. Snímek "ABBA ve filmu" (proč najednou ABBAmánie?) jsem viděl v kině, na desky jsem stával frontu před Polským kulturním střediskem i před Supraphonem, další jsem dovezl, považte, z Turecka a za tu nejkrásnější, protože místo černé pěkně červenou, jsem zaplatil nekřesťanské peníze v Paříži. Jo, kde ty sněhy z minulého tisíciletí jsou._____ 5) Na rozdíl od většiny diváků jsem neocenil krásné dívčí zadečky, ale spíš moc pěkný předek Bjorna Ulvaeuse. A líbí se mi pořád:) (31.05.2011)

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika v dešti... :) (20.09.2023)